Článek
Ať už chcete odpustit ex-partnerovi, který vás zradil, blízkému člověku, který vám říká zraňující věci, aniž by si uvědomoval jejich dopad nebo třeba rodiči, od kterého jste celý život čekali uznání, ale nikdy ho nedostali, cesta k odpuštění může vést přes několik jednoduchých kroků.
Americký psycholog Everett L. Worthington, který se výzkumu odpuštění dlouhodobě věnuje, své poznatky shrnul do metody REACH Forgiveness. Tato metoda byla ověřena v řadě studií a ukazuje se, že k odpuštění se lze postupně dopracovat. Jak na to?
1. Přiznejte si, co vás bolelo
První krok, Recall, spočívá v návratu ke konkrétní události. Odpustit totiž neznamená zapomenout. Zkuste si přesně pojmenovat, co se stalo a proč vás to bolelo. Nehodnoťte to ve stylu „tchýně pořád shazuje moji výchovu“, ale pokuste se co nejkonkrétněji popsat danou situaci:
„Nastavila jsem dítěti pravidlo - žádná televize při večeři. Tchýnina reakce, že jsem moc přísná a svojí výchovou akorát dostanu dceru na psychiatrii, ve mně vyvolala pocit, že mě před dcerou i manželem shazuje. Zároveň mě ranilo, že někdo tak blízký zpochybňuje způsob, jakým vychovávám své dítě.“
Pomáhá také oddělit samotnou událost od toho, co si z ní člověk odnesl jako informaci sám o sobě. To, že vás někdo zpochybnil, odmítl nebo vám řekl něco krutého, ještě neznamená, že jste skutečně neschopní nebo že jste udělali něco špatně.
2. Zkuste se vcítit
Druhý krok, Empathy, znamená podívat se na situaci očima druhého člověka. Co si nese z minulosti? Čeho se možná bojí? Co nezvládá? Možná váš rodič neumí dávat pochvalu, protože ji sám nikdy nedostával. Možná má někdo potřebu mít vždy poslední slovo, protože se jinak necítí vyslyšený. Pokuste se pochopit, že lidé někdy ubližují z vlastních omezení, nejistot nebo zažitých vzorců – a často si ani neuvědomují, jaký dopad jejich chování má.
3. Berte odpuštění jako dar
Třetí krok, Altruistic gift, stojí na otázce: dokážu dát druhému něco, co on neumí dát mně – možnost, aby jeho chyba dál neurčovala můj život? Vzpomeňte si, kdy jste sami něco pokazili a někdo vám odpustil, a zkuste nabídnou stejnou možnost i tomu, kdo ublížil vám. Neodpouštíte proto, že si to druhý člověk zaslouží. Odpouštíte proto, že nechcete dál plýtvat svou energií na to, co se stalo v minulosti.
4. Rozhodněte se, že odpustíte
Čtvrtý krok, Commit, znamená udělat vědomé rozhodnutí. Nečekat, až vztek jednoho dne sám zmizí, ale říct si: Rozhoduji se, že tu křivdu už v sobě nechci dál mít. Možná vám pomůže si to rozhodnutí napsat na papír nebo si ho aspoň říct nahlas. Jde především o to, že odpuštění přestane být jen přáním a stane se vaším vědomým rozhodnutím.
5. Počítejte s tím, že se bolest může vrátit
Poslední krok, Hold, připomíná, že odpuštění není jednorázové vymazání vzpomínek. I když jste se rozhodli odpustit, může se někdy vrátit vztek, smutek nebo pocit křivdy. Když se stará bolest znovu objeví, připomeňte si svoje rozhodnutí odpustit a znovu si zopakujte, že to, co se stalo, už nebude dál řídit váš život.
