Reality show, horory a True Crime. To, co sledujete, vás prozradí

S nejlepší kamarádkou jste spřízněné duše – máte stejný vkus i hodnoty a rozumíte si beze slov. Jak jde ale o výběr na Netflixu, jako by byla z jiné planety. Co na tom Love Islandu vidí? Vždyť je docela inteligentní. A proč kolegy z práce tak baví fantasy?

Bylo by moc snadné si myslet, že milovníka hororů láká násilí a nadšence do reality show baví šmírovat cizí lidi. Co o nás tedy vypovídá náš filmový vkus?

Existují tři typy lidí. Těm prvním se při slovním spojení „reality show“ dělají osypky, druhým se rozzáří oči a vysypou z rukávu seznam toho, co právě sledují a třetí tvrdí, že na to rozhodně nekoukají, ale přesně ví, co se stalo ve čtvrtém díle.

Co nás na reality show vlastně fascinuje? Odborné studie ukazují, že to není jenom šmírování cizích lidí. Srovnáváme se se soutěžícími, sledujeme vypjaté vztahy a emoce a dumáme, koho vyhodí jako prvního.

První pohledy, žárlivost, trapné schůzky i rozhovory, kde se po pár dnech mluví o „silném poutu“. To je prostě ideální materiál pro všechny, kdo se chtějí cítit nad věcí a pak stráví hodinu diskuzí, proč si Jana vybrala Petra místo Honzy. Možná nás na Bachelorovi a Love Islandu láká to drama nebo máme tichou radost z toho, jak trapné scény občas vidíme. A vybírat si partnera na základě vzhledu jeho přirození v Naked Attraction? To je tak přes čáru, že nás to prostě musí zaujmout.

Není nad to z pohodlí gauče sledovat, jak někdo hladoví, nespí a na pokraji sil bojuje s ostatními nebo aspoň sám se sebou. Tyhle reality shows ukazují, jak si soutěžící poradí s tlakem, vyčerpáním a vystoupením z komfortní zóny. Proč? Protože máme možnost pozorovat extrémní situace, které v reálném životě nezažijeme. Zajímá nás, kdo bude pod tlakem lhát nebo se sesype a hádáme, jak bychom na jeho místě reagovali my.

Useknuté končetiny, stříkající krev a odhalené mozky – někdo je schopný tohle sledovat, ještě vraha povzbuzovat a se vzrušením v očích čekat na další ránu. Že byste takového člověka nechtěli mít doma? A co když horor skončí a on jde s láskou zalít zahradu nebo se pomazlit se štěnětem? Když někdo rád sleduje násilí, neznamená to, že ho fascinuje i v běžném životě. Bezpečí fiktivního světa nám dovolí užít si ve filmu nebo knize něco, z čeho by se nám v realitě zvedl žaludek. A pak je tu strach, který je sám o sobě součástí zábavy.

Někoho fascinují smyšlené světy a reálné filmy ho spolehlivě uspávají. Proč tolik lidí tráví hodiny v Bradavicích, Sedmi královstvích nebo s elfy? Utíkají tak od reality? Někdo možná ano. Studie publikovaná v databázi National Library of Medicine ale ukazuje, že u fantasy jde spíš o objevování neznámých míst a pravidel úplně cizího světa. Táhne nás k němu hlavně zvědavost, velká fantazie a chuť zažít něco nového.

Každý z nás asi zná ženy (nebo muže), kteří milují romantické filmy a seriály. Vyžívají se ve sledování vztahových trojúhelníků, romantických gestech, schůzkách při západu slunce a vrcholem jejich večera jsou erotické (nebo aspoň romantické) scény. Znamená to, že sami touží po osudové lásce? Nebo by jim stačilo, kdyby s nimi patrner šel občas na večeři? Podle americké studie sice sledování romantického obsahu souvisí s určitými představami o vztazích, ale to neznamená, že hned čekáme pohádku (nebo Pretty Woman). Stačí na chvíli vypnout a snít.

Někoho nebaví krev ani romantika, ale nejistota. Proč se človek z ničeho nic ocitne na psychiatrii a najednou neví, komu může věřit? Jak se může stát, že v porodnici vymění rodičům dítě, aniž by to tušili? Když nevíme, co se vlastně děje ani čemu věřit, mrazivá atmosféra je na světě. Stačí si vzpomenout na legendární Prokletý ostrov. I když v životě máme ze všeho nejradši klid a pohodu, na obrazovce nebo na papíře nás může bavit sledovat situace, ve kterých si nejsme jistí vůbec ničím.

Někdo je schopný poslouchat o vraždách dětí a u toho v klidu uklízet kuchyni. I když ještě dlouho potom přemýšlí, jak si vrah poradil s mrtvým tělem, neznamená to, že se v tom vyžívá. Existuje pojem morbidní zvědavost, který je společný snad všem milovníkům oblíbeného podcastu Opravdové zločiny. Podle psychologů morbidní zvědavce fascinují reálné příběhy o nebezpečí a chtějí být připravení, kdyby se někdy ocitli v podobné situaci. Zaměřují se na varovné signály z příběhů a často i dumají, jak se tragédii dalo předejít.