Článek
Finančně v pohodě, ale s omezeními
Už je to pár let, co jsme se rozvedli. Finančně nouzi nemám, ale rozhodně si nemohu dovolit utrácet tak, jak bych chtěla. Když si představím Vánoce, hned mi před očima naskakují dárky – ty drahé, ty velké – které bývalý manžel s radostí kupuje dětem. Nový tablet, lyže, zimní vybavení… vím, že pro něj to není problém. A já? Já nemohu.
Hledání jiných způsobů radosti
Snažím se dělat Vánoce hezké jinak. Vyrážíme ven, pečeme spolu cukroví, děláme malé osobní dárky, na které mám rozpočet. Ale bojím se, že děti, až přijdou od něj, budou zklamané, že u mě nedostanou „něco pořádného“. A že budou srovnávat: „U tátu máme nové lyže, tablet, tady jen drobnosti.“
Vnitřní pochybnosti a srovnávání
Někdy se ptám sama sebe, jestli dělám něco špatně. Chci jim ukázat, že Vánoce nejsou jen o penězích. Ale je těžké si to neustále připomínat. Bojím se, že si děti budou myslet, že je nemám tolik ráda, když jim nedávám drahé věci.
Nové výzvy: Rakouské hory
Teď mi navíc napsal exmanžel, že by chtěl děti vzít do Rakouska na hory. Samozřejmě – to je pro ně úžasné, já je chápu. Ale uvnitř mě bodá pocit, že já jim nic takového nemohu nabídnout. Připadá mi, že mé Vánoce jsou „horší“, levnější, méně vzrušující.
Dárky nejsou všechno
Snažím se připomínat si, že dárky nejsou všechno. Snažím se, aby naše chvíle byly plné smíchu, procházek, malých radostí. Ale je těžké neporovnávat, když děti budou po návratu od otce nadšené z drahých věcí, a já budu stát u stromečku s malými balíčky a doma upečeným cukrovím.
Vánoce jako čas společných chvil
Někdy se bojím, že neudělám dost, že mé úsilí nebude stačit. Ale pak se snažím nadechnout a říct si: Vánoce nejsou soutěž o dárky. Je to čas, kdy jsme spolu a já to vím. Jen se bojím, že dětem to úplně nevysvětlím.
