Článek
Když byla Marie Luisa ještě dítě, jméno Napoleon Bonaparte v habsburské rodině znělo jako varování. Rakousko s Francií válčilo, císařská rodina přišla kvůli Napoleonovi o území i prestiž a malou arcivévodkyni vychovávali v přesvědčení, že francouzský císař je nebezpečný uchvatitel Evropy. V rodině o něm mluvilo jako o „zlobrovi“ a „korzickém netvorovi“. Sama mu prý říkala uchvatitel. Jako dospívající dívka si nedokázala představit nic horšího, než že by si ho jednou měla vzít.
A právě to se stalo.
Nevěstou z donucení
Roku 1810 bylo Marii Luise osmnáct let a Napoleon zoufale potřeboval dědice. Po rozvodu s Josefínou hledal mladou princeznu z významného rodu. Láska v tom hrála jen malou roli. Když mu rakouský diplomat naznačil, že Marie Luisa by mohla porodit zdravé děti, Napoleon cynicky utrousil slavnou větu: „Beru si její břicho.“
Byla to krutá, chladná poznámka – a přesně vystihovala politický význam jejich sňatku.
Marie Luisa zprávu o svatbě nesla těžce. Vypráví se, že před odjezdem z Vídně plakala a prosila otce, aby ji neposílal k muži, kterého se bála.
„Musíš myslet na Rakousko,“ odpověděl jí prý tiše císař František.
Nikdo se jí ale neptal, co chce.
Do Francie odjížděla vyděšená, přesvědčená, že Napoleon bude chladný a krutý tyran. Jenže skutečnost byla složitější. Když se poprvé setkali, Napoleon se nesnažil působit jako velký vojevůdce. Naopak. Byl nervózní, překvapivě pozorný a mladou nevěstu se snažil uklidnit. Marie Luisa později přiznala, že se jí ulevilo.
„Tak vy nejste tak strašný, jak mi o vás vyprávěli,“ řekla mu údajně nesměle.
Napoleon se pousmál: „Madam, doufám, že mě časem poznáte lépe.“
Realita manželství
Jejich manželství nikdy nebylo velkou romantickou láskou, ale Napoleon si k Marii Luise vytvořil skutečně silný vztah. Obdivoval její klid, jemnost i mládí. A ona v něm postupně přestala vidět „zlobra“, kterého jí celý život malovali před očima. Nejdůležitější chvíle přišla 20. března 1811. Marie Luisa rodila prvního syna – vytouženého dědice Francouzského císařství. Porod byl nesmírně těžký. Lékaři po hodinách vyčerpání oznámili Napoleonovi, že možná budou muset volit mezi životem matky a dítěte.
„Zachraňte matku,“ rozhodl Napoleon okamžitě. Byla to chvíle, která Marii Luisu hluboce zasáhla. Věděla, jak zoufale toužil po synovi. Přesto dal přednost jí. Nakonec přežili oba. Když se narodil malý Napoleon, Paříží zahřmělo sto jedna dělostřeleckých salv. Císař byl v extázi. Popadl dítě do náruče a téměř nevnímal okolní svět. Konečně měl dědice. Jenže jejich štěstí netrvalo dlouho.
Napoleon znovu odjížděl do válek a Marie Luisa zůstávala sama v pozici regentky. Psával jí dlouhé dopisy – někdy něžné, někdy plné rozkazů a instrukcí. Jenže po jeho pádu se kolem nich začala stahovat síť rakouské politiky. Když byl Napoleon poslán na ostrov Elba, Marie Luisa se s ním chtěla spojit. Mnoho jeho dopisů se k ní ale nikdy nedostalo. Rakouský dvůr měl strach, že by se za manželem vydala.
A tak dopisy mizely v zásuvkách ministrů místo v jejích rukách.
Napoleon jí psal:
„Nezapomeň, že tě miluji.“
Marie Luisa však často žádný dopis nedostala. Postupně se jejich životy rozdělily. Ona zůstala pod dohledem své rodiny a časem našla útěchu po boku jiného muže. Napoleon skončil daleko na ostrově Svatá Helena, kde na ni až do smrti vzpomínal.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Luisa_Habsbursko-Lotrinsk%C3%A1
https://www.stoplusjednicka.cz/svatba-na-dukaz-miru
https://en.wikipedia.org/wiki/Marie_Louise,_Duchess_of_Parma
