Hlavní obsah
Příběhy

Petra (35): Když se nastěhuješ k tchánovcům, dostaneš rajčata… a rady zdarma

Foto: Pixabay

Co dělat, když na hypotéku na slušný byt nemáš a zároveň jsi ve věku, kdy dřív nebo později bude třeba se postarat o rodiče?

Článek

Když se stěhuješ k tchánům… a přežiješ

Když jsme s Honzou zjistili, že na slušný byt v blízkosti města nemáme šanci dostat hypotéku, napadlo nás jediné – nastěhovat se k jeho rodičům. „Praktické řešení,“ říkali jsme si. Dům byl starý, ale útulný, s velkou zahradou a jen pár kilometrů autem do města. Znělo to skoro idylicky. A ty dva byty v domě jsou oddělené - přízemí a první patro. Co víc řešit? A rodiče budou časem potřebovat víc a víc pomoct, ale zároveň oni nám mohou pomoct se synem Frantíkem, když budeme potřebovat pohlídat.

Jenže hned po pár dnech jsem si uvědomila, že bydlení s rodiči není jen o prostoru a zahradě. „Víš, že rajčata by chtěla víc slunce?“ – slyším z kuchyně. „A nezapomeň večer zamknout vrata,“ radí Honzova máma. Na začátku jsem se snažila být trpělivá, ale po týdnu mi došlo, že každý den je jedna nevyžádaná rada za druhou.

A pak je tu vesnice. Jeden obchod, který zavírá v pět, takže nákup po práci? Zapomeň. A všichni místní se zdají být schopní jen komentovat: „Vy pořád někam jezdíte…“ a „Franta by neměl být tak nalehko, vždyť mrzne…“ jako bych jako matka potřebovala schvalování svých rozhodnutí i od sousedů.

Upřímně? Někdy jsem měla pocit, že by bylo jednodušší žít v bytě, který nemá zahradu, ale taky nemá poradce na každém rohu. Ale pak jsem si všimla malých věcí: jak se Honza směje, když s tátou sekají trávu; jak jeho máma nadšeně sklízí mrkev, kterou jsme společně zasadili; jak je Franta nadšený, když všichni dohromady stavíme bunkr v zahradě.

A víte co? I když je tu spousta keců a všichni se snaží „radit“, začala jsem chápat, že to dělají z dobrého úmyslu. A taky jsem si uvědomila jednu věc – někdy je rodina lepší než hypotéka.

Dnes už vím, že dvougenerační bydlení není jen o problémech, ale i o smíchu, zahradě, společných chvílích a o tom, že i když se každý snaží prosadit tu svou pravdu, nakonec všechno dobře dopadne. A já? Já se naučila přijímat rady s úsměvem… ale občas ty oči protáčím pořád. Ale vím, že to děláme někdy my všichni.

Tak tedy rajčatům zdar a ať zahrada stále plodí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz