Článek
První Vánoce v cizí zemi – a všechno je jinak, než jsem čekala
Vyjela jsem po maturitě do Anglie jako au pair. Chtěla jsem si vyzkoušet samostatný život, zdokonalit angličtinu a poznat novou kulturu. Jenže teď, v období Vánoc, se cítím víc sama než kdykoliv předtím.
Na Vánoce jsem nemohla odjet domů, protože mě potřebovali rodiče těch dětí, o které se starám. Slíbila jsem, že budu u nich a pomohu s hlídáním a vším, co přes svátky potřebují.
Děti jsou náročné
Děti, o které se starám, jsou mnohem náročnější, než jsem čekala. Neustále vyžadují pozornost, hádají se mezi sebou, hází věci a křičí. Je to vyčerpávající a rozhodně to nevypadá jako nějaký vánoční film. Já se snažím být trpělivá, ale často mám pocit, že selhávám. Děti skoro nic nerespektují a způsoby, které jsem používala při hlídání českých dětí, tady vůbec neplatí.
Samota mezi ostatními au pairkami
Ostatní au pairky jsou z různých zemí a moc jsme se nesblížily. Nemáme společné tradice ani jazykové spojení, a tak se cítím izolovaná. Někdy se jen procházím po ulici a pozoruju, jak všude kolem jsou rodiny spolu – a já jsem sama.
Nějak jsem přežila Vánoce, ale chyběly mi ty české tradice, které znám odedávna. Ale podařilo se mi přemluvit děti na krájení jablíček a lití olova, které jsem jim dala jako dárek, tak jsem ráda, že jsem jim ukázala zase já něco nového.
Snažím se tady najít aspoň tyhle malé okamžiky – ozdobit stromeček s dětmi, zapálit svíčky, dát jim nějaký malý dárek, na co pak můžu vzpomínat. Už jen pár měsíců a pojedu domů. Upřímně se už nemůžu dočkat. Není to tady jako klasický vánoční film, ale pro mě je to první zkušenost s tím, jak zvládnout Vánoce a vše kolem sama v cizí zemi.
