Článek
Kdyby mohl vrátit čas
Vilda má dvě úžasné děti. Jsou jeho světlem, jeho štěstím a tím, proč ráno vstává s úsměvem. Ale jeho manželství se rozpadá. S manželkou se respektují, ale všechno ostatní vyprchalo. Už si nepamatuje, kdy byli naposledy opravdu blízko, kdy si upřímně naslouchali.
„Vildo, chci rozvod,“ řekla jednou večer. „Prosím, zkusme to zachránit. Můžeme… můžeme to zvládnout,“ odpověděl Vilda, snažil se zachovat klid, i když mu srdce bušilo. „Snažila jsem se už tolikrát… a ty jsi to vůbec nevnímal, Vildo. Není to fér,“ dodala a oči se jí zaleskly.
Teď si Vilda uvědomuje, že chyba byla především na jeho straně. Když se manželka snažila zachránit to, co měli, on si toho nevšiml. „To jsem vůbec neviděl,“ přiznává si dnes sám pro sebe, a každý den cítí tíhu toho, co mohl udělat jinak. Myslel, že prostě řeší jen hlouposti, nebavilo ho mluvit o pocitech. Vlastně neviděl, proč by měli jít někam na výstavu nebo na večeři a být spolu, když doma bylo pěkně. I za tu domácí pohodu vděčil své manželce - teplé domácí jídlo, v rámci možností s dvěma dětmi uklizeno… Teď už si uvědomuje, kolik snahy za tím vším bylo.
Manželka chce rozvod a Vilda by nejraději měl děti pořád u sebe. Ale chápe, že ona je jejich rodič stejně jako on. „Střídavá péče je málo, ale zbývá mi něco jiného?,“ přemítá, když děti spí a on se snaží zpracovat své pocity.
Někdy by dal cokoliv, aby mohl vrátit čas. Aby naslouchal víc, aby vnímal víc než jen sebe, jenže je pozdě. Ví, že manželka už tehdy chtěla zachránit jejich vztah, ale on to neregistroval.
Jeho děti jsou pro něj vším a bude bojovat, aby zůstali spojeni, i když už rodina nebude celá tak, jak bývala. Ale srdce ho bolí – protože ví, že některé chyby už nelze vzít zpátky.
