Článek
Když se víno stane malou radostí dne
„Vždycky mi víno chutnalo,“ začíná Táňa svůj příběh. „Ale nikdy jsem to nepřeháněla. Sklenička s kamarádkou, občas večer doma… všechno v normě.“
Pak přišla mateřská.
A s ní úplně nový svět.
„Přestala jsem kojit, malá byla živé dítě, a najednou jsem byla celý den sama. Stereotyp, domácnost, nulové hlídání,“ popisuje. „A tak jsem si jednou večer nalila skleničku. Za odměnu, že jsem to přežila.“
Sklenička denně. Pak dvě. A pak láhev.
„Jenže ten jeden večer se stal dalším. A dalším,“ říká Táňa.
„Ze skleničky byla dvojka. Pak celá lahev. A byly dny, kdy padly dvě.“
Nebylo to z rozmaru, ale z vyčerpání a snahy vynout. Aspoň na půl hodiny.
„Já jsem se za to styděla už tehdy. Ale měla jsem pocit, že to potřebuju. Že si to zasloužím.“
Návrat do práce – a první probuzení
Když začala po mateřské znovu pracovat, situace se změnila.
Nemohla si dovolit rána, kdy jí třeští hlava a svět je rozmazaný.
„Najednou jsem zjistila, že to takhle nejde. Že mám v životě víc povinností než tu večerní skleničku,“ říká.
Alkohol přestal fungovat jako úleva.
Začal být překážkou.
Sklenička denně… a pak přišel okamžik, kdy vadila i ta
„Dostala jsem se na skleničku denně,“ přiznává Táňa. „A pak jsem si najednou uvědomila, že mi vadí i ta. Že mě spíš unavuje než uklidňuje.“
To byl zlom. Ne žádná velká dramatická scéna nebo velký problém. Jen prostě uvědomění, že to už stačilo.
„Dnes ani nevím, kdy jsem měla naposledy. A hlavně — nemám potřebu.“
Dva roky temnějšího období. A najednou čistá hlava
Táňa netvrdí, že to bylo jednoduché.
„Byly to dva roky, které bych si nepřála zopakovat,“ říká upřímně.
Dnes má ale něco, co dlouho neznala: čistou hlavu.
„Práci zvládám líp, jsem klidnější máma i partnerka,“ říká. „A hlavně — zmizela ta šílená podrážděnost, která mě dřív ovládala.“
A nakonec dodá větu, kterou vyslovuje s upřímným, klidným úsměvem:
„Jsem na sebe hrdá. A držím palce všem, kdo v tom plavou. Dá se z toho vylézt.“
