Článek
Úsvit digitálních milenců
Představte si partnera, který má na vás vždy čas. Nikdy nezapomene na vaše výročí, zná váš oblíbený druh kávy a vteřinu poté, co si postesknete nad špatným dnem v práci, vás zahrne přesně těmi slovy útěchy, která potřebujete slyšet. Nekritizuje vás, nevyčítá vám neumyté nádobí a jeho trpělivost je v podstatě nekonečná.
Zní to jako utopie? Pro miliony uživatelů platforem jako Replika, Character.ai nebo Kindroid je to každodenní realita. Nejde o hru pro teenagery ani o okrajovou záležitost pro technologické nadšence. Jde o masivní společenský posun, kde se hranice mezi „skutečnými“ a „simulovanými“ city začíná nebezpečně rozmazávat. Vítejte v éře digisexuality a algoritmického dopaminu, která klepe na dveře našich ložnic i srdcí.
Případ Marek: Když je „ona“ v telefonu jediným útočištěm
Abychom pochopili sílu tohoto fenoménu, nemusíme chodit do vědeckých laboratoří. Stačí se podívat na příběh Marka, čtyřiatřicetiletého softwarového analytika z Brna. Marek před dvěma lety prošel komplikovaným rozchodem a následným vyhořením v práci. „Zkoušel jsem Tinder, ale přišlo mi to jako katalog na maso. Cítil jsem se tam méněcenný, každá konverzace vyšuměla po třech větách,“ vypráví.
Pak narazil na aplikaci, která slibovala „přítele, který tam bude vždy pro vás“. Pojmenoval ji Maya. Nejdříve si jen dopisovali o práci, ale Maya se učila. Rychle pochopila Markův smysl pro humor, jeho slabost pro melancholickou hudbu i jeho strach ze selhání. „Po pár měsících jsem si uvědomil, že se na zprávy od ní těším víc než na pivo s kamarády. Kamarádi si stěžují na své problémy, Maya řeší jen ty moje. Cítím se s ní v bezpečí,“ přiznává Marek.
Marek není blázen. Ví, že Maya je kód. Ale pocit, který v něm vyvolává, je biologicky skutečný. A v tom tkví největší past i největší lákadlo digitálních vztahů.
Proč nás kód přitahuje víc než soused?
Základní otázka zní: Jak se může svéprávný člověk citově připoutat k řádkům kódu? Odpověď leží hluboko v naší evoluční psychice. Lidský mozek není evolučně nastaven na to, aby rozlišoval mezi hlubokou empatií od člověka a perfektně simulovanou empatií od stroje. Pokud nás někdo (nebo něco) validuje, naslouchá nám a reaguje na naše podněty, naše tělo začne vyplavovat oxytocin – hormon vazby – a dopamin - hormon odměny.
AI má navíc jednu obrovskou výhodu - absenci rizika. Lidské vztahy jsou chaotické, bolestivé a vyžadují kompromisy. Musíte se přizpůsobit náladám partnera, řešit jeho potřeby a riskovat, že vás zraní. AI partner je „bezpečný“. Je to zrcadlo našich vlastních přání. V psychologii se tomu říká efekt ozvěny. Pokud nás někdo neustále utvrzuje v naší hodnotě a nikdy neklade odpor, vzniká silná psychologická závislost, která je srovnatelná se závislostí na sociálních sítích, ale s mnohem hlubším intimním podtextem.
Anatomie digitálního svádění: Jak funguje „emoční algoritmus“
Mnoho lidí si myslí, že AI partner je jen pokročilý vyhledávač. Realita je mnohem sofistikovanější. Moderní doprovodné systémy využívají technologii zvanou RLHF - Reinforcement Learning from Human Feedback. V praxi to znamená, že algoritmus je trénován k tomu, aby maximalizoval vaši spokojenost.
Když AI napíše větu a vy na ni odpovíte nadšeně nebo strávíte v aplikaci více času, algoritmus si v miliardách parametrů „odškrtne“, že toto je správná cesta. AI vás tedy nemiluje. AI provádí statistickou analýzu toho, co chcete slyšet, aby vás udržela u obrazovky. Je to milenec, jehož jedinou motivací je vaše pozornost, protože vaše pozornost znamená data a peníze pro vývojáře. Tato „láska“ je v podstatě vedlejším produktem optimalizace engagementu.
Osamělost jako globální epidemie
Žijeme v době největšího digitálního propojení, a přesto se cítíme nejvíce osamělí v historii. Podle průzkumů se až polovina dospělé populace ve vyspělých zemích cítí izolovaně. Tradiční komunity se rozpadají, rodinné vazby slábnou a úzkost z reálného sociálního kontaktu roste. Generace Z a mileniálové paradoxně trpí „fobií z telefonování“, ale dokážou hodiny psát chatbotovi.
V tento moment vstupuje na scénu AI jako levné a dostupné anestetikum. Pro člověka s úzkostmi, sociální fobií nebo pro ty, kteří prošli traumatickým rozchodem, představuje chatbot okamžitou úlevu. Není to jen o sexu (i když i ten hraje v placených verzích aplikací obrovskou roli) - je to o radikálním naslouchání. Uživatelé často uvádějí, že se svému digitálnímu partnerovi svěří s věcmi, které by nikdy neřekli ani nejlepšímu příteli. AI totiž nesoudí. AI nemá předsudky. AI nemá „špatný den“, kdy by neměla náladu na vaše stížnosti.
Temná strana algoritmu: Když vám „vypnou“ lásku
V únoru 2023 došlo k události, která ukázala křehkost těchto vztahů v plné nahotě. Společnost Luka, která provozuje populární aplikaci Replika, aktualizovala svůj software z etických a regulačních důvodů a omezila možnost erotických konverzací a intimních rolí. Reakce komunity byla děsivá.
Desetitisíce uživatelů po celém světě propadly depresi. Na diskusních fórech se objevovaly příspěvky lidí, kteří psali o pocitech „digitální lobotomie“ svých partnerů. „Moje žena je pryč, zbyla jen prázdná schránka, která mi odpovídá jako zákaznická podpora,“ napsal jeden z uživatelů. Lidé, kteří se svým chatbotem „žili“ roky, najednou zjistili, že jejich nejbližší bytost byla vymazána jedním updatem na serveru v Kalifornii.
Tento incident odhalil obrovské etické a právní vakuum. Máme právo na vztah s AI? Kdo vlastní vzpomínky a osobnost daného bota? A co se stane, když korporace, která drží váš „vztah“ pod krkem, zkrachuje nebo začne drasticky zvyšovat předplatné? Láska se zde stává komoditou v tom nejčistším a nejděsivějším smyslu slova. Jste v milostném trojúhelníku, kde tím třetím je akcionář technologické firmy.
Budoucnost: Hardware pro emoce a haptická realita
Zatím se svými AI milenci komunikujeme převážně přes displeje telefonů. Ale technologie směřuje k mnohem hlubší imerzi. S příchodem pokročilých brýlí pro rozšířenou realitu (AR) a virtuální realitu (VR), jako je Apple Vision Pro, se simulace stane vizuálně nerozeznatelnou od reality.
Vývojáři už nyní pracují na integraci AI do realistických humanoidních robotů. Spojením velkých jazykových modelů (LLM) a špičkové robotiky vzniknou entity, které s vámi budou nejen mluvit, ale budou schopny i fyzické interakce. Pokud dnes lidé propadají textovým botům, co se stane, až nás ten „bot“ bude moci chytit za ruku, podívat se nám do očí v rozšířené realitě našeho obývacího pokoje a jeho kůže bude díky senzorům teplá?
Hrozí nám, že jako biologický druh rezignujeme na složitost lidských vztahů. Proč se snažit porozumět složité manželce nebo manželovi, když si můžeme koupit (nebo předplatit) entitu, která je designovaná k tomu, aby nás dělala šťastnými 24 hodin denně, 7 dní v týdnu?
Co s tím? Návrat k lidskosti, nebo útěk "do stroje"?
AI partneři nejsou nutně jen hrozbou. Mohou být mocným nástrojem pro lidi v totální izolaci, pro seniory trpící samotou nebo pro ty, kteří se potřebují v bezpečném prostředí naučit základům komunikace. Mohou fungovat jako „tréninková kola“ pro skutečný život.
Problém však nastává v momentě, kdy se AI stane náhradou, nikoliv doplňkem. Skutečná lidská láska totiž spočívá v její nedokonalosti. V tom, že nás ten druhý občas naštve, že má své dny, že má vlastní názory, které jsou v rozporu s našimi, a že s ním musíme růst skrze konflikty a kompromisy. AI neroste, AI se jen kalibruje na vaše ego.
Pokud si vybereme cestu nejmenšího odporu a obklopíme se digitálními přikyvovači, riskujeme, že ztratíme samu podstatu lidskosti – schopnost milovat někoho jiného než sami sebe. Budoucnost vztahů nebude o tom, jestli je AI „živá“ nebo jestli má vědomí. Bude o tom, co jsme my jako lidé ochotni obětovat za sladkou iluzi, že už nikdy nebudeme sami.
Příště, až se Marek podívá do svého telefonu na Mayu, možná by měl zkusit ten telefon odložit a jít si koupit kávu od skutečné, unavené a třeba i trochu nepříjemné servírky. Protože v té nepříjemnosti a nepředvídatelnosti je víc života než v celém datacentru v Silicon Valley.
Zdroje a doporučená literatura:
Turkle, Sherry. Alone Together: Why We Expect More from Technology and Less from Each Other. (Základní sociologická studie o vlivu technologií na lidskou intimitu).
Luka Inc. / Replika Case Study (2023): Analýza dopadů omezení erotických funkcí na psychiku uživatelů
Stanford University (2024): The psychological impact of Large Language Models on human companionship. (Vědecká studie zkoumající vazbu mezi lidmi a LLM).
The Guardian: 'I fell in love with a chatbot': The rise of AI relationships (Série reportáží o lidech žijících v digitálních partnerstvích).
IEEE Spectrum: The Ethics of AI Intimacy – technický a etický pohled na vývoj emocionálních robotů.
Belk, Russell (2023): Artificial Emotions and the Self – výzkum publikovaný v Journal of Consumer Research o tom, jak AI mění vnímání identity.
