Článek
Jsem již řadu let v důchodu, nemám se špatně, ale život se mnou zatočil a já to beru jako křivdu.
Od svých 22 let, kdy jsem se oženil, se mi nějak nic nedařilo. V rodném baráku na vesnici jsme chtěli s ženou prožít své životy. A nastal první problém, místo nebylo, musí se postavit podkroví. Peníze jsem si u rodičů spořil od první výplaty, s manželkou jsme v intenzivním spoření pokračovali. Když už naše částka překračovala hodnotu v té době novostavby a stavbu otec, který se cítil být mistrem, nezačínal, začali jsme mít podezření, že naše peníze nejsou tam, kde měly být. Před pár lety totiž stavěl vedle ve vsi bratr a neustále neměli vše hotové. Tohle chodili projednávat k rodičům a matka, která vedla ekonomiku rodiny, nebyla dost pevná. Jednou přidala na to, podruhé ono. Když naše podkroví konečně dostalo zelenou, citelně bylo znát, že peníze chybí. Stavělo se z mála a div ne z vody. V krátké době bylo hotovo, ale. Zdi s příčkovek, izostonky se jim tenkrát říkalo, rozměry 50×25×10. Těch deset byla síla venkovních zdí. Vše šlo do první zimy. Po celodenním topení jsme měli nahoře 17 stupňů, ale ráno při mrazu také jen sedm. Špatně udělané byly odpady, pršelo z horní koupelny do dolní. Těch nedostatků bylo tolik, že jsme si nedovolili sem přivést novorozeně. Přijali jsme podnikový byt v místě zaměstnání nás obou. Staří nic nepochopili. My jsme neutekli, jen jsme potřebovali bydlet tam, kde budeme moci založit rodinu. Nic se jinak neměnilo. Všechen náš volný čas pořád patřil chalupě a ta se dokázala postarat o to, abychom se zde nenudili. Vše, na co jsme se podívali, bylo vyhovující tak krátce po válce, mezitím však uteklo přes třicet let. Staří uraženi nepřidali korunu ani na nový kotel, ani na kompletně nové práce kolem vody-přívody, rozvody a odpady. Když pak se dala do pohybu i jejich nedávno udělaná střecha a my jsme ji museli také celou předělat, již jsme měli té chaloupky víc než dost.
Zkrátím to, prali jsme se s tím darem jménem barák čtyřicet let, dali do pořádku i celé jeho okolí, které také nečítalo jen pár metrů, když jsme začínali vidět světlo na konci tunelu, žena náhle umřela.
Co ještě dodat? Pozor lidi, život máte jen jeden.
