Článek
Historie zná takových útoků nepřeberné a rozlišuje je na ty dokonané, tedy končící smrtí, a nedokonané, kdy oběť přežila.
Pomineme-li asyrského krále Sancheriba, perského krále Xerxese nebo Filipa Makedonského, kteří se stali oběťmi ambicí dalších členů svých rodin, je jedním z prvních známých atentátů ten, kdy senátoři vlastníma rukama ubodali Gaia Julia Cesara. A to mu nedlouho předtím udělili titul diktátor a otec vlasti. Důvodem byly jejich obavy, aby nechtěl mocný César sám sebe prohlásit králem a změnit politický systém z Římské republiky na dědičnou monarchii, což se stejně nakonec stalo. Paradoxem byl fakt, že mezi vrahy byl i Césarův adoptivní syn Brutus, kterému umírající adresoval svá poslední slova „I ty, Brute?“.
Počátky naší historie formovaly výrazně hned dva atentáty u Přemyslovců, kde iniciátorem byli nejbližší příbuzní. Mám samozřejmě na mysli kněžnu Ludmilu, kterou nechala uškrtit jejím vlastním závojem snacha Drahomíra, a jejího vnuka, sv. Václava, ubodaného u vrat kostela ve Staré Boleslavi, kde sehrály roli ambice jeho bratra Boleslava. Ten si sice vysloužil v historii přezdívku Ukrutný, ale prokázal, že má mnohem větší vlohy k vládnutí než jeho submisivnější sourozenec.
Velkým zásahem do naší historie byla násilná smrt teprve 16letého krále Václava III. roku 1306 v Olomouci, kterým vymřela panovnická větev rodu Přemyslovců. Jejich opavští příbuzní měli cestu na český trůn uzavřenou nemanželským původem, a proto se muselo hledat jinde.
Že z chaosu nakonec vzešel jeden z našich nejvlivnějších králů Karel IV. byla ponejvíc zásluha jeho otce Jana, který jej nechal vychovat v Paříži a umožnil mu tak stát se ve své době panovníkem celoevropské významu. Ani Karel se ale atentátu nevyhnul a musel se z otravy „nápojem lásky“ vzpamatovávat několik měsíců, přičemž doživotně trpěl.
O atentátu jedem se spekulovalo i v případě Ladislava Pohrobka a údajného traviče Jiříka z Poděbrad osvobodila z podezření až moderní věda, která prokázala u ostatků Ladislavova těla stopy po akutní leukémii.
Za vlády Habsburků byl více méně klid, ale podle pověsti měla v roce 1753 namále Marie Terezie i se svým manželem Karlem Lotrinským. Cestou do Čech měla vykonat přehlídku na cvičišti artilerie u Týna nad Vltavou. Vojáci pro ni měli jako překvapení chystat ohňostroj, ale práce se jim vymkla z rukou. Obrovský výbuch u Velkého depotu nepřežilo 90 vojáků, řada dalších sice „měla štěstí“, že vyvázl životem, ale oslepla či ohluchla. Místo hromadného hrobu cca 4 km od Týna dodnes připomíná barokní sousoší.
Přesně o sto let později se vrhl na vídeňského hradbách na procházejícího císaře Františka Josefa I. krejčovský tovaryš a uherský nacionalista János Libényi, který se s výkřikem „Ať žije Kossut!“ pokusil zabít panovníka kuchyňským nožem, který mu zabodl do zátylku. Císaře zachránil vysoký límec uniformy, ke druhé ráně už atentátník nedostal šanci. Byl zneškodněn panovníkovým pobočníkem a okolojdoucím řezníkem, kterého později povýšil vděčný císař do šlechtického stavu. S Libényim smilování neměl a schválil jeho popravu.
Stejné štěstí ale neměla později jeho manželka Alžběta zvaná Sissi, které se stal osudným útok italského anarchisty, či jeho synovec František Ferdinand d'Este zastřelený pro změnu srbským nacionalistou.
Nedlouho po vzniku Československa se obětí atentátu stal ministr financí Alois Rašín, ale namále měl i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, když se v září 1921 vydal na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Skupina atentátníků nesouhlasících s připojením oblastí s maďarsky mluvícím obyvatelstvem k Československu, měla za úkol nechat vykolejil jeho vlak a následně zabít prezidenta i jeho doprovod pomocí granátů a pistolí. Atentátníci se ale nedočkali, inkriminovaný úsek u Košic objel Masaryk, patrně varován tajnou službou, osobním autobilem, což dotyční spiklenci zjistili, až když se vydali k vlakové stanici.
V moderních dějinách 20.století sehrálo svou roli hned několik atentátů, včetně českého na Reinharda Heydricha. Skutečným zlomem byla série amerických atentátů na bratry Kennedyovy - Johna coby úřadující prezidenta a o pár let později i Roberta jako kandidáta na tutéž funkci, stejně tak i na mluvčího Afroameričanů Martina Luthera Kinga.
Na rozdíl od Afriky, Asie a Jižní Ameriky nebyla Evropa ani USA ve 21.století zvyklé na brutální pokusy o likvidaci politických prominentů. Bohužel se zdá, že i to se v poslední době mění.
Zatímco u slovenského premiéra Roberta Fica se ještě víc prohloubila politická zášť vůči opozici, kterou přímo obvinil z radikalizace muže, který po něm střílel, uvidíme, jak s takovým prožitkem naloží kandidát na amerického prezidenta Donald Trump, tedy kromě pokřiku: „Boj, boj!“ a vytyčené pěsti.
Vzhledem k i tak vyhraněné předvolební situaci v USA se přežití atentátu může stát pomyslném jazýčkem na vahách, které by mohlo sympatie veřejnosti obrátit k zamýšlené oběti. A Donald Trump je až moc zdatný marketér, aby si takovou příležitost nechal proklouznout mezi prsty.
Pro další informace:
Encyklopedie lidstva, Fortuna Print 1992
Vitae Caroli - Karel IV. vlastní životopis, Odeon 1978
https://budejovice.rozhlas.cz/velky-vybuch-u-tyna-mel-podle-povesti-zabit-marii-terezii-ktera-se-prevlekla-za-7045624
Wikipedie/ atentát na Františka Josefa I.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/zachranila-masaryka-pred-atentatem-nahoda-nebo-prace-rozvedky-293073
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-co-uz-vime-o-utoku-na-donalda-trumpa-strelec-je-mrtvy-vysetrovani-bezi-255771#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
