Článek
Ovšem se svátky je to ošemetné. Jedny jsou připomínány s železnou pravidelností a nehnul s tím ani jiný světový řád, který neuznával ani Ježíška, ani zmrtvýchvstání jeho dospělé podoby. Vánoce a Velikonoce zkrátka patřily bez pardonu i do časů s rudou hvězdou, srpem a kladivem, byť byly pokusy osekat z nich původní křesťanské poselství, případně vystřídat novorozeně z Betléma starcem ve válenkách a se zapřaženou ruskou trojkou v saních.
Pozůstatkem těch časů je seriózně myšlená sovětská pohádka Mrazík, ze které si českoslovenští občané (jak už ostatně bylo jejich zvykem při různých krizích) dělali tak maximálně „dobrý den“.
Naopak se soudruhům podařilo téměř vymýtit Den matek, který - ruku na srdce - měl, coby import z Ameriky zásluhou Alice Masarykové, zatím jen velmi mělce založené kořeny. Téměř se během čtyřiceti let v obecném vnímání budování komunismu také zapomnělo na Boží tělo s jeho slavnostními průvody a vracet se do oficiálního kalendáře musel i svátek sv. Václava coby hlavního zemského patrona.
A pak jsou tu svátky „komerční“, ke kterým řada lidí přiřazuje i ty zmíněné v úvodu. Přitom jejich původní poselství nemělo s náručemi růží nebo sladkostmi ve tvaru očních bulev nic společného. Oba vychází z almanachu svatých - sv. Valentýn modlitbami vracel zdraví a zemřel za svou víru mučednickou smrtí. Listopadoví Všichni svatí (All hallows nebo zkomoleně Halloween) zas připomínají všechny , kteří nadřadili zájem ostatních nad ten svůj a jednali tak, aby byl lepší nejen svět „v nebi“, ale už i na zemi.
No a máme tu i nadcházející svátek sv. Martina. I on se choval podobně - podle legendy rozdělil římský voják svůj plášť na dva díly, aby polovinou obdaroval téměř nahého chudáka mrznoucího v nastupující zimě.
Pečené husy, mladé víno, sladké rohlíčky - to všechno přišlo až časem, kdy se v závěru roku před nástupem postního adventu ještě rychle zpracovávalo vše, co rok dal. Svatomartinské posvícení bylo také během 20. století jednou z málem zapomenutých tradic a vynořilo se poměrně nedávno coby marketingový tah českých vinařů, kteří jej spojili s propagací mladého vína, inspirovaní podobným zvykem z Francie, kde se pro změnu o pár dnů později představuje beaujolais nouveau.
Ještě před pár lety se „držel“ symbolický termín 11.11. v 11 hodin a 11 minut, kdy se svatomartinská vína světila a slavnostně otevírala. Než se ale tahle tradice stihla vžít, zmocnil se jí v jiných případech tak opovrhovaný marketing, který prosadil, že vína se mohou prodávat už pár dnů předem, aby si zákazníci užili celý víkend, když už samotná památka sv. Martina z Tours připadne třeba jako letos až na úterý. Čert vem symboly, hlavně aby nám nezůstalo zboží skladem a nemuseli jsme ho vyprodávat pod cenou!
Záplavy krabic plných láhví vína s pečetí „svatomartinské“ se tedy objevily v super a hypermarketech už včera, jen aby nebyl zákazník ochuzen o právo hodovat. Tak trochu v pozadí se ztrácí pravý význam celého svátku - připomínka soucitu s těmi, kdo nemají tolik štěstí.
Pokud ovšem nepočítáte sbírku potravin a hygienických potřeb, která také dnes probíhá na víc než 2800 místech po celé České republice. Když při nákupu husy a vína letos přihodíte do košíku i nějakou tu mouku, rýži, dětské výživy nebo plenky, a pak je věnujete za pokladnami do boxů dobrovolníků v zelených zástěrách, sice to z vás neudělá automaticky svatého, ale mohlo by vás zahřát na srdci, že jste právě uctili sv. Martina stylově a navíc poslali do světa i malé poselství, že to s ním ještě není tak špatné. Nezkusíte to?
Pro další informace:
