Článek
Dnešní absolventi kubánských lékařských fakult jezdí do Afriky či do Latinské Ameriky nikoliv z přesvědčení, aby tu hlásali revoluční pravdy bývalého vůdce Kuby Fidela Castra, ale aby jednoduše vydělávali. Většina jejich platu sice jde do státní kasy, ale i oni si vydělají lépe, než kdyby zůstali doma.
Má to ovšem jeden háček - po skončení své mise ve Venezuele, Guatemale, Paraguay či na Haiti se musí bez pardonu vrátit na „Ostrov svobody“, jak se kdysi Kubě přezdívalo, jinak by přišli nejen o výdělek ze zahraniční mise, ale i o veškerý svůj majetek.
Kubánský režim si tak hodlá pojistit loajalitu lékařů a zdravotního personálu, aby se znovu nedostal do stejné situace, jako po lednu 1959, kdy sice vládu přebrali revolucionáři, ale zároveň ze země odešla víc než polovina (na 1.500) lékařů. Tehdy to prakticky rozvrátilo celý stávající zdravotní systém.
Pomocnou ruku podalo Československo, které - na žádost kubánské strany - vyslalo coby konzultanta komunistického lékaře Františka Kriegla. Rodák ze zakarpatského Ivanofrankivska a haličský Žid, který rok před svou kubánskou misí oslavil padesátku, měl v té době za sebou všechno, jen ne klidný život.
Po studiích v Praze působil jako dělnický lékař na pražské periferii a zároveň vstoupil z přesvědčení do nově vzniklé komunistické strany. Sám věděl, jak těžký je život těch, do žijí bez majetku, zažil to po smrti otce, kdy už jako chlapec musel pomáhat mamince se zajištěním rodiny, kam patřil i jeho mladší bratr.
V polovině 30. let ale udělal riskantní tah a odjel coby interbrigadista do občanské války ve Španělsku. Tam získal první zkušenosti s válečnou medicínou a objevil v sobě organizační talent v kombinaci s chladnokrevností. Jeho ráznost podložená nabitou pistolí, s níž nutil jemu podřízené lékaře operovat i během bombardování, mu moc přátel nepřinesla, ale zachránilo to nejednomu zraněnému život.
Kriegl před 2. světovou válkou, kdy nasbíral ve Španělsku řadu zkušeností zúročených později v Číně i na Kubě
Po skončení španělské války přijal nabídku, aby se jako vojenský lékař přesunul do jihovýchodní Asie, kde strávil celou 2. světovou válku. Sice o svých zkušenostech nikdy moc nemluvil, přesto musely být velké a zároveň ho formovaly v opravdovou osobnost. Toho se možná zalekli i rusští politruci, kteří ani jednou nevyslyšeli jeho žádosti, aby byl z Číny převelen do československé vojenské jednotky v Sovětském svazu.
S uzavřením míru se František rozhodl nevracet do svého rodiště, které nově připadlo pod SSSR, ale usadil se v Praze, kde našel i ženu svého života. Riva za sebou měla už jedno manželství, ale její muž byl popraven během heydrichiády a ona strávila část války v koncentračním táboře.
Krieglovi sice nemohli mít kvůli Rivině podlomenému zdraví děti, o to usilovněji vzali za své budování nového pořádku po roce 1948, v nějž zpočátku také oba věřili. František nechyběl mezi těmi, kdo organizovali Lidové milice, přičemž opět zúročil své válečné zkušenosti.
Stal se náměstkem ministra zdravotnictví v nové socialistické vládě, ale tady narazil na úřednické výmluvy, proč to či ono nejde zařídit. Jako precizní organizátor to nedokázal pochopit a díky tomu „si vyrobil“ řadu nepřátel. Moc tomu nepomohla ani cesta se zdravotnickou delegací do Moskvy, která byla nezvládnutá opět nižšími úředníky (mj. nedostatek financí, které původně přislíbila hostitelská strana, či nedodání věnce pro delegaci, aby jej mohla položit u hrobu neznámého vojína u kremelské zdi).
Po návratu sice ještě nějaký čas na ministerstvu pracoval, ale v atmosféře politických procesů se raději rozhodl pro návrat k lékařské praxi. To se změnilo v roce 1960, kdy Kuba požádala Československo o pomoc se svým kolabujícím zdravotnictvím.
František Kriegl, který mluvil plynně španělsky a byl schopným organizátorem, se ukázal jako ideální volba. I s Rivou přiletěli na Kubu těsně po Vánocích, ovšem místo běžné úřednické práce na něj čekala další z velkých výzev.
Země se připravovala na invazi z USA, která měla zvrátit vývoj Kuby do doby před Castrovým převzetím moci. Kriegl byl jako ryba ve vodě. V zemi, která neměla žádnou přímou válečnou zkušenost pomohl navrhnout a vybudovat systém polních nemocnic, vybral chirurgy i další zdravotnický personál a zajistil plánování přepravy materiálu k předpokládané frontě, i evakuaci raněných do větších nemocnic ve vnitrozemí. Navíc zorganizoval rychlokurzy válečné lékařské taktiky.
Při tom všem si našel čas i na revizi budovaných zákopů, efektivní umístění kulometných hnízd a zorganizování revolučních milic složených z mužů do té doby bez praktických válečných zkušeností.
Zajatí kontrarevolucionáři v Zátoce sviní v dubnu 1961
Když se pak 17. dubna 1961 vylodilo na Playa Girón 1400 kubánských emigrantů, bylo po 36 hodinách boje rozhodnuto, že revoluce může na Kubě vesele vzkvétat dál. Zajatci byli po měsíci vyměněni do USA za techniku a také léky, kterých bylo na Kubě žalostně málo a prakticky všechny se musely dovážet z ciziny.
Od téhle chvíle už se mohl František Kriegl konečně věnovat tomu, co jej na Kubu přivedlo - transformaci zdejšího zdravotnictví. Jenže jak záhy zjistil, to prakticky nefungovalo. Nemocnice byly jen ve velkých městech a to ještě nijak dokonalé, když většina specialistů z Kuby uprchla.
Kriegl osobně projel celou zemi, včetně nejodlehlejších míst, kde zdravotníci chyběli úplně. Nahrazovali je bylinkáři, porodní báby a také „santeros“, které si můžeme představit jako obdobu afrických šamanů. Kdo z nemocných či zraněných měl štěstí, toho příbuzní nebo sousedé odvezli na voze či na koni k hlavní cestě, odkud se pak dostal - stihnul-li to - k nejbližšímu lékaři.
Františkovi bylo jasné, že musí začít od základu. Hned v roce 1961 obnovil vyučování na lékařské fakultě v Havaně a inicioval i vznik dvou dalších lékařských fakult na univerzitách Santiago da Cuba a Santa Clara.
Ruku v ruce s tím tlačil na zakládání menších místních nemocnic i v odlehlejších částech Kuby. Ta vůbec první otevřená v Sierra Maestra měla 20 lůžek a pacienti v ní našli kromě gynekologicko-porodnického oddělení i pediatrii a zubní ambulanci.
Jedna z moderních nemocnic vybudovaných na Kubě po nástupu Fidela Castra
Zvláštní důraz kladl Kriegl na prevenci v podobě očkování - během jeho tříletého působení bylo na Kubě naočkováno proti TBC, lepře a malárii na 2,3 miliónu dětí. V roce, kdy se vracel domů, zemřelo na tetanus jediné dítě a to neočkované. Zároveň budoval epidemiologicko-hygienické stanice a dohlížel i na zásobování léky a medicínskými pomůckami.
Trval i na decentralizaci zdravotnictví, které mělo nově kompletně spadat pouze pod ministerstvo zdravotnictví. Znamenalo to vyvlastnit poslední soukromé kliniky, což šlo ruku v ruce se zlepšením platových podmínek řadových zdravotníků, aby neměli tendenci ze země odcházet.
Za Krieglem jde i vznik tří odborných lékařských časopisů, důraz na prevenci rakoviny či pravidlo, že čerství absolventi medicíny si museli své studium „odpracovat“. Zpravidla to znamenalo strávit alespoň 1 rok praxe na venkově.
Během tří let, které na Kubě působil, postavil František Kriegl kubánské zdravotnictví doslova na nohy. Přitom si ale všímal, jak se „Ostrov svobody“ vyvíjí a ne vždy k lepšímu. Na jednu stranu kvitoval program alfabetizace, kdy mladí lidé jezdili dobrovolně do všech koutů, aby naučili děti i negramotné dospělé číst a psát.
Na druhou stranu mu neušlo, jak si ne vždy stabilní Fidel Castro postupně buduje kult osobnosti, jak je Kuba čím dál víc závislá na pomoc SSSR a jeho satelitů, a jak na troskách někdejších statků a továren bují „divoké hospodaření“.
Spíš než s Castrem si Kriegl ze své podstaty porozuměl s legendárním argentinským lékařem a revolucionářem Che Guevarou. Ten ale záhy naznal, že víc než být ministrem průmyslu ho naplňuje zůstat partyzánem, a odjel bojovat do Bolívie, kde byl později zabit.
Krieglovi během svého pobytu na Kubě zažili i moment, který málem vyvolal třetí světovou válku- V roce 1962 se sovětský vůdce Nikita Chruščov snažil dostat co nejblíž k USA své jaderné zbraně. Pod hrozbou přímé konfrontace od toho na poslední chvíli upustil a domluvil se s prezidentem J.F. Kennedym, že výměnou za stažení sovětských raket vyklidí stejné zbraně Američané z Turecka.
Po svém návratu do Československa se Kriegl vrátil nejen k medicíně, ale i k politice, což ho v srpnu 1968 dostalo coby člena Ústředního výboru KSČ až do Moskvy, kde jako jediný nepodepsal souhlas se vstupem „bratrských vojsk“ do naší země. Po návratu přišel nejen o politický vliv, ale i o milovanou práci, při níž se specializoval na revmatologii, a zařadil se mezi výrazné disidenty.
Program lékařů na vývoz přezdívaných „Andělé Fidela Castra“ běžel víc než 3 desetiletí
Jeho dílo na Kubě přežilo dlouhá desetiletí a stalo se chloubou revolučního režimu. Dokonce to zašlo až tak daleko, že se Fidel Castro rozhodl své „anděly“ půjčovat i do dalších zemí. To se dělo až donedávna. Zdá se, že v posledních letech začíná zájem o kubánské lékaře na výpomoc významně upadat.
Pro další informace:
Martin Groman: Kriegl - voják a lékař komunismu, Paseka, 2023
