Článek
To, co se zatím dělo jen na setkáních s občany nebo na sítích, včera Andrej Babiš předvedl v plné nahotě přímo před poslanci. Příklon k ruskému vnímání světa, kde černá je bílá a agresor se „musí preventivně“ bránit tím, že napadá vedlejší stát, už jasnější být nemůže. A to paradoxně vystupoval ve stejném čase, kdy v Kyjevě sčítali mrtvé po posledním vražedném ruském útoku - výsledkem je zatím 28 mrtvých civilistů.
Na adresu předsedy vlády Babiš uvedl: „bude dál poklonkovat Bruselu a Kyjevu…Ukrajincům všechno…“ Zatím jsme taková vyjádření slýchali spíš na setkáních Stačilo! nebo Okamurova slepence Jo!.
Že s tím ale vyrukuje i adept na budoucího premiéra, který by si rád opět podával na summitech ruku s hlavami evropských zemí, to už je poměrně silná káva nejen na potenciální voliče ANO, ale měla by být i pro spolustraníky. V příštích týdnech uvidíme v přímém přenosu, kolik z nich si tuhle „jízdu“ užije naplno a kolika se „zvedne žaludek“.
Zvlášť těžkou hlavu by z toho měl mít Karel Havlíček, který do roztrhání těla přesvědčuje Prahu a Střední Čechy, že ANO rozhodně není protisystémovou stranou, jenže po vyjádřeních předsedy se mu jeho konstrukce hroutí jako domeček z karet. Navíc sám opatrně začíná připouštět, že by se z České republiky pod vedením vlády sestavené z dnešní opozice mohl stát další evropský troublemaker po vzoru Orbánova Maďarska a Ficova Slovenska.
To, že se lež stává po ruském vzoru regulérní politickou zbraní, za kterou se netřeba stydět, pro změnu dokazuje další z hlavních tváří ANO Alena Schillerová. Ta se nerozpakuje čistit Babišovo image tím, když vykládá, že Francie už neřeší jeho mírně řečeno nezákonnou cestu k nákupu vily na jejím území. Opak je pravdou a vyšetřování o nabytí Château Bigaud, kde se Babiš tak rád nechal fotit v nafukovacím člunu, běží pořád dál.
Pak už stačí jen přidat 178 dílů „dvojího metru“ poslance Patrika Nachera, které kupodivu vždy dopadnou ve prospěch jeho domovské strany, aby bylo jasné, pro jaké voliče touží ANO sáhnout v hrůze, že zatímco jeho předvolební preference mírně klesají, Okamura po svolání do houfu všech národoveckých stran zažívá návrat na výsluní, a Sterzik díky vydatné finanční injekci od komunistů také začíná zakrojovat do Babišova voličského koláče.
Výsledek je předvídatelný a kdo má zájem, vidí ho v reálném čase na Slovensku. I tam se dnešní premiér Fico zradikalizoval na úkor nacionalistické Republiky, která se nakonec ani do Národné rady nedostala. K vládnutí přizval Slovenskou národou stranu Andreje Danka (obdoba naší SPD) a s ní mu do vlády dorazily „hvězdy“ místní dezinfoscény, které o co méně mají znalostí a kompetencí, o to s větší chutí ničí jim svěřené resorty.
Po svých kontroverzních cestách do Moskvy přišel Robert Fico nejnověji s nápadem, že by vlastně Slovensko mohlo být neutrální, čili naprosto bezbranné a přichystané jako „jednohubka“. S tím už ale narazil i ve vlastní vládě.
Pokud hodlá Andrej Babiš pokračovat v téhle nebezpečné jízdě, můžeme se nejpozději příští květen těšit na záběry, jak si při „Dni vítězství“ potřásá rukou s Putinem. Protože ruský tobogán končí pokaždé na stejném místě - v Kremlu. Klement Gottwald i Alexandr Dubček by mohli vyprávět.
Pro další informace:
