Článek
Česká delegace nakonec na ostrov v Čínském moři poletí, ovšem nikoliv vládním speciálem. Chtělo to „jen“ operativní řešení ve formě zabukování příslušného počtu sedadel v komerčním letu.
To, že má Česká republika na Tchaj-wanu dobrou pověst, svědčila mimo jiné v loňském roce i mimořádná zápůjčka kolekce unikátních pokladů z Národního palácového muzea. Bylo to totiž na úrovni, jako kdyby Česká republika pro změnu zapůjčila do ciziny originály korunovačních klenotů. V našem Národnímu muzeu výstavu „100 pokladů - 100 příběhů“ zhlédly stovky tisíc platících návštěvníků. A to ještě před tím, než jim ministr kultury Ota Klempíř otevřel dveře do muzea jednou měsíčně zdarma.
Andrej Babiš ovšem spíš vidí obchodní možnosti, které by mohly být z větší Číny. Nejspíš se vrací doba Miloše Zemana a jeho vývozu našeho „krtečka“, ze kterého v Číně vyrobili přesně to, co si jeho autor Zdeněk Miler nikdy nepřál - bezduchého přitakávače čínské pandy, čímž zmizelo celé kouzlo, které milovaly generace dětí nejen u nás, ale po celém světě.
Z tehdy podepisovaných memorand mezi českými a čínskými firmami nebylo téměř nic, případně spolupráce po pár letech skončila. V Číně totiž nesmí nikdo podnikat sám, ale musí založit společnou firmu s čínskými partnery a dokonce strpět i založení komunistické buňky přímo na pracovišti (paralela s časy před rokem 1989 je víc než zřetelná).
Ovšem pak nastane moment, kdy majitel zjistí, že jeho čínští kolegové potichu vyvádějí celé know-how z firmy a jemu se přestává dařit. Končí to pokaždé stejně, zahraniční partner se stahuje z Číny, místní zalevno vykupují jeho společnost a vesele v ní podnikají dál. Ve ztrátě tak skončila nejedna česká firma, prsty si u Velké čínské zdi spálil i někdejší nejbohatší Čech Petr Kelner se svou PPF.
Může se něco podobného stát na Tchaj-wanu? Těžko, vzhledem k tomu, že jde o fungující právní stát. Ovšem s rizikem, že jej Čína v budoucnu může anektovat, protože dodnes neuznala jeho samostatnost a pravidelně kolem něj řinčí svými zbraněmi, když tu pořádá stále agresivnější vojenská cvičení.
O čínském způsobu „podnikání“ ví své i Andrej Babiš ze svých předpolitických časů. V roce 2006 koupil v Číně továrnu na výrobu titanové běloby, kterou už v té době vyráběl v české Precheze. Jde o látku, která má rozjasnit barvy třeba papíru, barev nebo dalších výrobků.
V té době se o titanové bělobě neboli oxidu titaničitém začalo v rámci Evropské unie vážně diskutovat jako o potencionální zdravotní hrozbě coby karcinomu při použití v potravinářském průmyslu - třeba ve žvýkačkách, pečivu, cukrovinkách či polevách. Oficiálně byla zakázaná v roce 2021 a v současnosti se uvažuje z téhož důvodu i o jejím zákazu v kosmetice.
Jenže se svou čínskou investicí do „bílého zlata“ narazil Andrej Babiš mnohem dřív. Nejprve zjistil, že mu místní management celkem slušně „pouští finanční žilou“, ztráty se pohybovaly kolem 10 miliónů. Navíc si dotyční nedaleko postavili vlastní továrnu, kde jen překopírovali systém výroby a začali svému původnímu zaměstnavateli konkurovat nižší cenou.
Po výměně vedení to chvíli vypadalo, že se investici ještě podaří zachránit, ale nakonec musel budoucí český premiér „hodit ručník do ringu“ a z Číny se stáhnout se ztrátou kolem miliardy.
„Bohužel nás tam totálně podvedli, museli jsme tu fabriku odepsat. Management nám to totálně rozkradl. Miliarda v Číně pryč,“ řekl už v březnu 2013 na debatě na Vysoké škole ekonomické v Praze mj. podle serveru Hlídacípes.org.
Je proto s podivem, že právě teď se snaží ospravedlnit svůj krok vůči české obchodní delegaci na Tchaj-wan tím, že by došlo k narušení našich obchodních zájmů v Číně, a že je třeba odklonit se od hodnotové politiky ve prospěch byznysu. Nakonec ani on sám se do Říše středu - podle dnešního vyjádření pro ČTK - na návštěvu v pozici premiéra prozatím nechystá.
Pro další informace:
