Článek
Odpradávna se lidé podivovali kráse barevných kamenů, které našli v přírodě, a zdobili se jimi nebo je nosili jako talismany ve víře, že jim přivolají zdraví, štěstí či bohatství.
Mít na hlavě korunu posázenou drahými vybroušenými kameny, to byl důkaz, že před vámi stojí král či císař, který tím podtrhoval svůj majestát. A víte, že náhrdelníky, prsteny či náramky byly ve středověku dokonce spíš záležitostí mužů než jejich něžných poloviček, které se musely spokojit s mnohem skromnějšími šperky?
Ženské klenoty se začaly prosazovat až se začátkem ranného novověku a občas byly příčinou i pěkného kotrmelce v historii. Třeba před Velkou francouzskou revolucí královně Marii Antoinettě pořádně uškodila aféra s náhrdelníkem z více než 500 diamantů, který jí sice nikdy nepatřil, ale v očích veřejnosti ji vykreslil jako rozmarnou paničku, co neví kam s penězi, když její poddaní nemají co jíst.
Broušené kameny uschované v nenápadném sáčku nebo zašité do oblečení se dokonce staly platidlem oblíbeným zvlášť, když musel člověk rychle opustit svůj dosavadní život a prchat třeba před válkou. Někdy ale štěstí nepřinesly, jako v případě dcer posledního ruského cara Mikuláše, sesazeného v roce 1917 z trůnu.
Když se bolševičtí vrazi snažili zastřelit rodinu v podzemí jejich vězení v Jekatěrinburgu v červenci 1918, odrážely se jako zázrakem kulky od dívčích těl. Až když byla celá carská rodina mrtvá, zjistili vrazi, že dívky měly zašity ve svých korzetech bohatou sbírku drahých kamenů, které jim měly zajistit další život po útěku z Ruska.
V Asii ale šli ještě dál, když z drahých kamenů vyráběli pro své císaře nejen šperky, ale i předměty denní potřeby - nefritové konvice, misky či jídelní hůlky. Ostatně, víra v pozitivní moc drahých kamenů na lidský organismus má své kořeny v tradiční čínské medicíně. Ale vyrábět z nich i jídlo?
A přece takové unikátní kousky existují. Jedním z nich je plátek „bůčku“ ze zlata a neopracovaného jaspisu, který je součástí národního pokladu uloženého v Národním palácovém muzeu v Tchajpeji. Dostal se sem v roce 1949 spolu s dalšími klenoty z císařského Zakázaného města, když se z pevninské Číny stahovala po prohře v občanské válce s komunisty konzervativní strana Kuomintang se svými příznivci.
Kamenný „bůček“ zasazený do zlata
Opravdovým unikátem ve sbírkách Národního palácového muzea na Tchaj-wanu je ale „obyčejné“ čínské zelí. Tedy ne až tak obyčejné - když se na přelomu 18. a 19. století objevil na barmském nalezišti „císařského jadeitu“ pozoruhodný kámen, kde se postupně měnila šedavě bílá barva do smaragdově zelené, napadlo kohosi, že by to mohl být dobrý základ pro jedinečný klenot inspirovaný jedním z nejslavnějších děl čínské literatury.
Šlo o starobylou báseň z Knihy písní z období 11. - 6. století před naším letopočtem, která opěvuje zástupce hmyzí říše coby symbol hojnosti budoucích generací dětí a vnuků panovníka.
Neznámý mistr řezbář si dal tu práci, že využil i drobných kazů ve světlé části kamene, aby z nich udělal jemné žebrování listů. Trvalo přes tři století, než se na tenhle unikátní kousek v podobě zelného košťálu, na jehož listech svorně hodují saranče a kobylka, mohl podívat i někdo jiný, než členové císařského dvora.
Když bylo jadeitové zelí před pár lety zapůjčeno na 3 týdny do Japonska, přišlo se na něj podívat 150.000 lidí, kterým stálo za to vystát si na ně dlouhé fronty. Ne nadarmo se mu přezdívá podle obliby „Mona Lisa“ z Východu.
Vůbec poprvé mimo asijský kontinent se tenhle pozoruhodný kousek řezbářské práce dostal až letos - a to přímo do Prahy. Je jedním z největších magnetů pro návštěvníky Národního muzea, kteří až do Silvestra zavítají na výstavu z exponátů Národního palácového muzea nazvanou 100 pokladů, 100 příběhů.
Skvost je vyrobený z unikátního kusu jadeitu
Ale byla by škoda si na výstavě prohlížet jen tenhle 20 cm velký skvost. K vidění jsou tu i nádherně vyřezávané prsteny lučištníků, kterými si během natahování tětivy chránili palec, magická „průsvitná“ zrcadla z bronzu, která odhalí skrytý vzor, jen když na ně dopadnou sluneční paprsky, nebo až 16 metrů dlouhé svitky plné dějů, na nichž si můžete potrénovat svůj postřeh.
Schválně, jestli mezi tisícovkami miniaturních postaviček najdete šlechtice vypadlého z nosítek, mudrce na cestě přes řeku nebo veselou společnosti na jedné z četných lodí plujících po staletí tak, jak je dávný malíř zachytil.
Mimochodem, ideální je vzít si s sebou pořádnou lupu, abyste mohli obdivovat dokonalost jednotlivých exponátů. A že je na co se dívat.
Pro další informace:
