Článek
Brno bylo po obsazení zbytku Československa před 85 lety logicky zvoleno za správní centrum Moravy v rámci protektorátu. Hned v březnu 1939 přijelo prvních sto příslušníků nacistické tajné státní policie Gestapo z Vídně a Stuttgartu, aby tu - spolu s novým vedením města - převzalo kontrolu nad veškerým děním.
Za jejich sídlo byla zvolena budova Zemské školní rady v dnešní ulici Mozartova č.3. Ta ale záhy nestačila, a tak se v prosinci 1940 stala novým centrem brněnského Gestapa zabavená budova Právnické fakulty na Veveří 70, kde se po uzavření českých vysokých škol neučilo.
Adolf Hitler v březnu 1939 vjíždějící na hlavní brněnské náměstí - dnes Náměstí Svobody z dnešní Rašínovy ulice
Mezi zaměstnance Gestapa se rychle zařadili i brněnští a moravští Němci, kteří se rozhodli udělat v novém režimu kariéru. Celkem se od března 1939 až do osvobození 25. dubna 1945 vystřídalo ve službách brněnského Gestapa na 800 zaměstnanců - včetně sekretářek, telefonistek a dalších „pomocných“ sil.
Z pohledu Německé říše mělo Brno významné strategické uplatnění - nejenže tu byla velká průmyslová základna, ale také tu žila početná německá komunita. Další z tisíců obyvatel pro změnu patřili do smíšených, česko-německých rodin.
Právě před 85 lety - v březnu 1939 se Brnem projížděl Adolf Hitler za velkého jásotu nadšených soukmenovců. Plné ulice a náměstí přesvědčily váhavce ze smíšených manželství, aby se rozhodli přihlásit sebe i své děti k německé národnosti, pro zajištění budoucnosti. Celou problematiku tehdejší doby popsala barvitě spisovatelka Kateřina Tučková ve své knize Vyhnání Gerty Schnirch.
V horní části náměstí stojí pomník vězňům koncentračního tábora Pod kaštany
Jen pár desítek metrů od budovy bývalé Právnické fakulty, doslova v docházkové vzdálenosti od centrály Gestapa, vznikl koncentrační tábor Pod kaštany. Základem byly vyklizené vojenské ubikace Československé armády na rozhraní čtvrtí Královo Pole a Žabovřesky.
V pěti dřevěných barácích obehnaných plotem s ostnatým drátem byli shromážděni vězni z Moravy, ale i z Polska nebo Ukrajiny či Židé. Celková kapacita tábora byla cca 300 míst a ve dne i v noci jej střežili příslušníci SS. Vězni se tu zpravidla nezdrželi dlouho - po výsleších byli rychle přesouvání do věznic, koncentračních táborů či na popravy, výjimečně byli propuštěni.
Mezi vězni byli i členové moravského odboje. Legionář František Šelepa z Obrany národa byl pro svou odbojovou činnost (mj. převádění lidí přes hranice ven z protektorátu) popraven v roce 1943 v berlínské věznici Plötzensee.
Novinář Otokar Klusáček, který působil jako redaktor v Lidových novinách, byl v době zatčení už vážně nemocný, proto byl po výsleších propuštěn. V důsledku těžkého zápalu plic, který při pobytu v koncentráku dostal, ale záhy zemřel v rodném Žďáru nad Sázavou. Po obou jsou pojmenovány ulice, které dnes Sady národního odboje obklopují.
Oblíbený hudební klub Šelepka je pojmenován podle Františka Šelepy - odbojáře popraveného za války gilotinou. I on byl vězněm koncentráku Pod kaštany.
Svému účelu přestal koncentrační tábor sloužit už v srpnu 1944, místo něj vznikl sklad munice. Ten vyletěl do povětří 19. 4. 1945. Patrně jej vyhodili sami Němci, aby zásoby v něm nepadly do rukou blížící se Rudé armády.
Počátkem 50. let se vedení Brna rozhodlo, že místo rozdělí na dvě části - v jedné vznikla nová mateřská škola, druhé bylo upraveno jako park, kam by mohly chodit odpočívat rodiny z nové zástavby, která v přilehlých ulicích vyrůstala. Mimochodem, bydlela tu v té době se svými rodiči i budoucí fenomenální zpěvačka Eva Pilarová.
V 80. letech, když park procházel rekonstrukcí, byl na jeho horní okraj umístěn šedý mramorový pylon s reliéfem ptáka připoutaného ostnatým drátem k mřížím a úryvkem z básně Obráncům míru.
/pokračování ve druhé části/
Pro více informací:
