Článek
Elsie Holdder se narodila v roce 1886 na předměstí anglického Leedsu svobodné dvaadvacetileté švadleně Charlotte Elizabeth Hodder, která si vydělávala pronajímáním několika místností. Kdo byl Elsiin otec možná netušila ani ona sama.
Změna přišla v roce 1891, kdy se Charlotte provdala za Williama Cottona a celá rodina se odstěhovala do Manchesteru, kde Cotton představoval Elsie jako svou vlastní dceru.
Matčin manžel pocházel z rodiny, která se profesionálně věnovala divadlu. Malá Elsie se zhlédla v otčímově švagrové, o dvanáct let starší herečce Adě Reeve. Vzájemná náklonost s tetou vyústila do několika dětských rolí, kdy se Elsie poprvé dostala na divadelní prkna.
Lilyina teta, uznávaná herečka Ada Reeve
Drobná okatá dívenka, které ještě nebylo ani deset let, na sebe strhla pozornost diváků, což vedlo k nastudování prvního představení, kde měla hlavní roli. Jako Červená Karkulka absolvovala své první úspěšné turné trvající celých 6 týdnů.
Coby dvanáctiletá se poprvé přestavila v Londýně. Šlo o vánoční představení Král Kondiku, kde ztvárnila Arielu - ducha povětří. Anglická divadelní scéna se dodnes nezměnila - je založena na putovních představeních, které přejíždí od štace ke štaci. I Elsie, která si v roce 1900 změnila jméno na honosněji znějící Lily Elsie, se stala součástí produkcí a prakticky celé dospívání trávila na cestách mezi staršími herci a herečkami.
Dívka, která dle svých slov trpěla trémou, se postupně stala uznávanou představitelkou činoherních, pantomimických i muzikálových rolí. Mezi lety 1900 - 1906 se objevila v celkem 14 představeních, ale žádné z nich neznamenalo průlom v její kariéře. Štěstí se dostavilo až v roce 1907, kdy získala hlavní roli v módním šlágru Veselá vdova od uherského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára.
Jeho jednoduchý příběh pojednávající o bohaté ženě a její staronové lásce k urozenému aristokratovi, je plný intrik i chytlavých melodií, díky čemuž se dodnes hraje, a to i u nás. Poměrně záhy po její světové premiéře viděla Elsie Veselou vdovu v Berlíně a vzápětí dostala nabídku, aby ji hrála při prvním anglickém uvedení.
Lily s kolegou Josephem Coynem na londýnské scéně ve své nejslavnější hlavní roli v operetě Veselá vdova (1907)
Toho se dvacetiletá herečka zalekla. Byla si vědomá, že nemá nijak výrazný ani školený hlas a nebyla si jistá ani tím, zda by zvládla poměrně náročnější roli, než v jakých se dosud představovala.
Producent George Edwardes jí ale zajistil takové podmínky, aby mohla naplno rozvinout celý svůj talent. Nejenže jí najal profesionálního učitele zpěvu, ale zároveň ji i představil špičkové módní návrhářce Lucile - lady Lucy Duff-Gordon. Ta nejen navrhla pro představení kostýmy včetně skandálně obřích klobouků s pštrosími péry, ale radila jí i s oblečením, účesy a doplňky mimo scénu. Bez nadsázky se dá říct, že z Lily udělala opravdovou hvězdu první velikosti.
Premiéra Veselé vdovy v Londýně se stala dobovou událostí a Lily doslova vystřelila do centra zájmu. Kdo si okamžitě a neomylně všimnul jejího půvabu, to byli zejména fotografové. Jejich objektivy doslova milovaly souměrnou tvář, čistou pleť bez potřeby retuše i zasněný výraz, jaký uměla na počkání vykouzlit.
Lily se stala jednou z nejfotografovanějších žen na světě. Její snímky ve formě pohlednic se neprodávaly jen v Anglii, ale snad na všech kontinentech. Díky tomu se jich dodnes zachovala celá řada a Elsie se stala prototypem secesní krásky, v čemž připomíná další herečku, Sarah Bernhardovou.
Zatímco Francouzka Sarah byla spíš zralou a smyslnou ženou, Lily se na snímcích prezentovala jako čerstvě rozvitá anglická růže s výrazem nevinnosti i očekávání, což v mužích vyvolávalo touhu osobně ji poznat.
Lilyina svatba v roce 1911
Anglická verze Veselé vdovy se dočkala rekordních 778 repríz a další představení existovala ještě v koncertní verzi. Lily se ocitla na samotném hereckém Olympu, kam ji dostala nejen přízeň diváků, ale vzácně i jednoznačně pozitivní kritiky.
Na Lily v dalších letech čekalo ještě 16 her, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí, ale úspěchu Veselé vdovy se jí už nikdy nepodařilo překonat. Svůj díl na tom měla jak psychika, kdy Elsie trpěla nadměrnou pozorností především mužských ctitelů, tak i ozvuky dětství, které trávila nejprve v průmyslovém Leedsu a následně častým střídáním prostředí. Mladá umělkyně trpěla anemií a dalšími zdravotními problémy, kvůli kterým musela podstoupit několik operací.
V roce 1911, kdy jí bylo pětadvacet let, se rozhodla svou kariéru ukončit a provdala se za o rok staršího majora Johna Iana Bullougha pocházejícího z bohaté rodiny vlastnící několik textilních továren. John měl za sebou už jedno manželství, které skončilo o rok dřív úmrtím jeho těhotné ženy, takže se v Lilyině náručí snažil najít zapomnění na prožitou tragédii.
Elsie se na manželovo přání stáhla do soukromí a věnovala se zejména péči o své podlomené zdraví. Jak se ale záhy ukázalo, měli manželé každý jinou představu o svém životě, což se podepsalo na jejich vzájemných citech.
Lily se na prkna vrátila během 1. světové války v několika charitativních představeních, mj. v hudebních komediích, o kterých kritici tvrdili, že „by je měl každý vidět“. V té době přišla od režiséra Maurice Elvey i jediná nabídka na účinkování ve filmu. Natočili spolu němé válečné drama Comradeship (1919), které se ale nedochovalo, takže netušíme, jak si s Lilyinou fotogenickou tváří rozuměla filmová kamera.
Kostel a hřbitov v Redmerley d´Abitot, kde Lily působila a je tu pochována i její matka
V roce 1920 se manželé Bullouhovi přestěhovali na venkov - do vsi Redmerley d´Abitot, kde se jako místní honorace zapojili i do spolkového života. John hrál kriket a fotbal za místní kluby, kterým přispíval i finančně, Lily se angažovala v místním kostele a při obecních akcích, ale příliš ji to nenaplňovalo. Proto se v roce 1927 vrátila zpět k divadlu. Nejprve si zahrála v anglické verzi Modrého vlaku, aby se o rok později spojila s vycházející hvězdou Ivorem Novellem v jeho komedii Pravdivá hra.
To a záchvaty vzteku byly posledními hřebíčky do manželství s Bullouhem, které skončilo rozvodem v roce 1930. Elsie doufala v opětovné nastartování své divadelní kariéry, ale její zdravotní stav byl proti vůli. Většinu svých dalších let trávila v sanatoriích se skutečnými i domnělými zdravotními neduhy. Definitivní tečku za sny o návratu na divadelní prkna udělala diagnóza psychického onemocnění.
Lily se na radu svého lékaře sice podrobila operaci hlavy, ale i přes dílčí zlepšení stavu to znamenalo konec kariéry. Zbytek života prožila ve švýcarských sanatoriích a v londýnské nemocnici St. Andrew, kde také zemřela ve svých 76 letech v prosinci 1962.
Pohlednice s Lily Elsie
Na vlastní přání byla zpopelněna v nejstarším londýnském krematoriu Golders Green Crematorium. Přesto její krása nezmizela. Na celém světě existují stovky sběratelů, kteří se těší pohledem na její víc než sto let staré, ale pořád stejně okouzlující záběry.
Pro další informace:
