Článek
Zavítáte-li na jih Moravy od srpna až do konce září, s velkou pravděpodobností vás alespoň v jedné vsi po cestě uvítají břízy před domy ozdobené barevnými fábory a krepovými růžemi, případně malé nazdobené věnečky visící na minimájkách. Tak se dají na první pohled jasně idetifikovat domy, kde žijí aktivní účastníci hodů, neboli „chasa“.
Budete-li mít štěstí, možná v odpoledních hodinách potkáte i krojovaný průvod provázený živou muzikou, který putuje od návsi, kde si od starosty či starostky převzal tzv. „hodové právo“, až na místo, kde se odehrávají vlastní hody - často pod širým nebem a za modliteb všech organizátorů, aby se nezkazilo počasí.
Tradice hodů se táhne několik staletí a je v podstatě vázána na někdejší pohanské obřady oslavující sklizeň. Dnes - v časech plných regálů supermarketů se to nemusí zdát tak podstatné, ale pro naše samozásobující se předky to byl důležitý obrat v roce, který rozhodoval o přežití v příštích zimních měsících. Byla-li úroda hojná a podařilo se jí včas uskladnit a zpracovat, o to víc bylo co slavit.
Nejdůležitější byly párové hody zejména pro další život v obci. Na nich se pod bedlivým dohledem rodičů dávaly dohromady „bonitní“ páry, které mohly rozšířit rodné statky tu o kus pole, tam o koňský povoz nebo několik jalovic. Přípravy na hody tak daly mladým lidem možnost „zvyknout si“ na sebe a samotné hody fungovaly v podstatě jako zásnubní obřad. Všeobecně se počítalo s tím, že kdo se v páru objevil na hodech, během zimy uzavře s velkou pravděpodobností sňatek.
Hody v současnosti slouží především jako komunitní záležitost
V minulosti i dnes patřily hody k poměrně náročné záležitosti - jak finanční, tak i časové. Nacvičování zpěvu a choreografií se musí věnovat několik setkání dopředu, aby si pak před diváky „neuřízli“ ostudu. Dřív to bylo svým způsobem jednodušší, zpívalo se i při běžných pracích a hodový repertoár měli účastníci naposlouchaný odmalička.
Dnes je to mnohem složitější - chasa párových hodů se zpravidla skládá ze středoškoláků a vysokoškoláků, kteří se na nácvik sjíždějí klidně z celé republiky, což vyžaduje dokonalou termínovou koordinaci.
Něco stojí objednání kapely, pronájem a výzdoba místa, kdy zpravidla obce vycházejí vstříc organizátorům a žádají buď jen symbolickou částku nebo rovnou jako spoluorganizátor nájem promíjejí. I to je součástí strategie, jak mladé udržet v obci, aby měli chuť se do ní časem vrátit a sami tu zakládat rodiny.
Občas se objevuje kritika, že při hodech nelze kontrolovat konzumaci alkoholu mladších 18 let, což je jedna z mála stinných stránek celé akce. Na druhou stranu neznám případ, že by se během hodů musela řešit otrava alkoholem, případně intoxikace omamnými látkami, jak se tomu stává při jiných typech zábav.
Největší položkou jsou ovšem slavnostní kroje. Kdo má v držení nějaký po babičkách či dědečcích, je „za vodou“. Ostatní se musí složit na pronájem. Na jihu Moravy existuje hned několik firem, kde se sice dají kroje vypůjčit, ale zájemci si je zamlouvají klidně i rok dopředu a zpravidla se jedná jen o jeden typ - tzv. „kyjovský“.
Jenže v minulosti byla právě krojová odlišnost i tím, co dělala každé hody jedinečnými. Proto začíná v poslední době čím dál víc chas usilovat o to, aby se vrátily původní kroje. Pořizovací cena 1 kompletu se ale pohybuje v desítkách tisíc korun - a to nejen v případě dámských, ale i pánských krojů se všemi součástmi - od bot, spodniček, suknic, kalhot, zástěr pro muže i ženy, rukávců, kordulek, halen až po klobouček či čepec.
Někdy jde o téměř detektivní pátrání po původní podobě kroje ve starých albech, dotazováním pamětníků či výzkum v etnologickém ústavu, jak vlastně takový typický kroj pro vesnici či městskou část vypadal. Jen Brno mělo celkem 29 různých variant krojů pro své jednotlivé části.
Postupně se ale začíná obnovovat krojová výbava, která - při dobré údržbě - může klidně sloužit i dalších sto let. Vzhledem k tomu, že je o hodovou tradici čím dál větší zájem, má taková investice určitě smysl.
Pro další informace:
Čeněk Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého, Vyšehrad, 2006
Alena Vondrušková: Český lidový a církevní rok, MOBA, 2015
