Článek
Když jsem ale zjistila, že vstupenka na veletrh Kniha Brno platí zároveň na setkání filmových a hráčských nadšenců, nechala jsem zapracovat zvědavost a věnovala brněnské víkendové akci několik hodin.
Úvod nezklamal mé očekávání - potkávala jsem malé i velké návštěvníky převlečené do nejrozmanitějších kostýmů historických i fantasy postav. Ano, je to nezvyklé, když vás na eskalátoru postupně míjí voják ze Star Wars, mini vydání Man in black, víla se zelenými křídly a nádavkem obří kočka Šklíba. Za chvíli ale začínáte spíš oceňovat ty, kdo si dali s výrobou kostýmu a náročným líčením doma práci, před dalšími, kteří si všechno „jenom“ koupili.
Jak asi často maminka brala předem ďábelský kostým doma na sebe, aby se jí vlastní dítko nebálo?
Čekala jsem především dětské a teenagerské nadšence, ostatně akce má podtitul Junior, ale je vidět, že na hravost nezapomínají ani dospělí. Na jedné straně vás míjí ďáblice s potomkem v kárce (ten byl zatím bez masky), v protisměru tlačí kočárek pár s neklamnými znaky fanoušků legendárního Pána času neboli britského seriálu Doctor Who.
Velký zájem byl nejen o autory fantasy a her, ale našly se i stánky propagující nové filmy ať už české či zahraniční provenience. Dotyčný promine, ale opravdu mi neříkalo nic jméno Christopher Judge alias Teal’c ze seriálu Hvězdná brána, který byl prezentován jako hlavní host a na snímek s ním si fanoušci museli sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Což nemění nic na faktu, že v sále, kde s ním byla beseda, byste těžko hledali volné místo k stání, natož k sezení.
Trochu víc jsem se „chytala“ v případě herce srbského původu Predraga Bjelace, kterého si příznivci ságy o Harrym Potterovi pamatují jako ředitele konkurenční kouzelnické školy Igora Karkarova a čeští diváci pro změnu ze seriálů Rapl, Gangster Ka a Cirkus Bukowsky.
Sál věnovaný deskovým hrám bavil všechny generace
Oblibu deskových her reflektoval další sál, kde se zapotily celé rodinné „klany“ nad klasickými i nejnovějšími hity. Vyžadovalo to notnou dávku strategie a chvílemi jsem si přestavovala, jak nad hlavami některých urputně přemýšlejících vyskakují komiksové bubliny s možná leckdy nepublikovatelnými komentáři.
Když už jsme u komiksů, i ty tu byly hojně zastoupeny. Zájemci si mohli koupit třeba sebrané příběhy drzého kocoura Mourisona nebo si od kreslíře Petra Kopla, autora mj. „čtyřlístkovských“ příběhů čarodějek Morgavsy a Morgany či tajemného Péráka nechat namalovat obrázek s věnováním a přispět za něj na Domácí hospic sv. Zdislavy v Koplově rodné Třebíči.
Petr Kopl maloval pro dobrou věc
Pokud si chtěl návštěvník odpočinout, pak bylo ideální zavítat do klidové zóny, kde na něj čekalo hned několik výstav. Pokochat se mohl originálními kostýmy Rumburaka, krále, vodníka či princezen z legendárního pohádkového seriálu Arabela zapůjčenými z televizního fundusu.
Výstava originálních kostýmů ze seriálu Arabela
Hned vedle na něj čekaly filmové plakáty od 60. až po 90. léta, a na druhé straně sálu mohl obdivovat bohatou sbírku domácích loutkových divadélek doplněných loutkami, včetně několika verzí Kašpárka.
Nechyběla ani i široká nabídka „šestákových her“ s obvyklými postavami, které se našly ve většině domácích loutkových divadel. Od začátku minulého století si je kupovali dospělí i děti, aby si s nimi ukrátili svépomocí dlouhé večery, než vtrhla do obýváků televize.
Výstava loutek a divadel
Přiznávám, že jsem si nakonec musela poněkud opravit své mínění, že půjde o akci, která dětem zase jen ukáže, jak je príma sedět u počítače a prožívat cizí dobrodružství.
V nabídce totiž byly zastoupeny i expozice pro přemýšlivé - od brněnské hvězdárny, přes hrací koutek technické stavebnice Merkur, dabingové studio, až po dráhu určenou k jízdě aut na dálkové ovládání.
Ale účastníci si dávali i do těla pohybem - ať už při náboru na taekwon-do, na lezecké stěně, při tanci podle počítače nebo při výcviku šermování světelnými i „obyčejnými“ meči.
Merkur kdysi pomohl Ottu Wichterlovi sestavit prototyp přístroje na výrobu kontaktních čoček, třeba se tím někdo inspiruje i dnes.
Šíře záběru Comic Conu mne coby skeptika poměrně mile překvapila, i když netvrdím, že se stanu pravidelným účastníkem přehlídky - na rozdíl od Knihy Brno, kam mne srdce knihomolky táhne přece jen o poznání silněji.
Každopádně si z CC odnáším jedno. Není důležité, do koho se svým převlekem plánujete převtělit, ale jak a s kým svůj volný čas trávíte. Což dokládala hojná účast celých rodinných týmů, kde ani dospělým nepřišlo trapné vzít si barevnou paruku případně celý kostým a stát se alespoň na jeden den svou oblíbenou postavou.
I když ono ani zůstat v „civilu“ nikoho nevyřadilo z účasti na všemožných kratochvílích.
Nejen rodina v barvách Zmijozelu mohla vyzkoušet na jedné ze scén moudrý klobouk, jestli je náhodou pro příště nezařadí do koleje bradavické školy čar a kouzel s příznivějším renomé.
Pro další informace:
