Článek
Z Johna Galsworthyho mohl vyrůst další nudný edwardiánský právník, který by rozmnožoval svůj majetek a pečlivě dodržoval denní zvyky - z domova do kanceláře, odtud do klubu a občas krátké vybočení v podobě rodinné oslavy. Alespoň tak si osud svého syna představoval jeho otec, majitel několika společností, a patrně i matka, dcera majitele textilky, když John přišel v srpnu roku 1867 na svět.
Jenže místo studia zajímal Galsworthyho spíš sport, zvlášť vynikal v kriketu a fotbalu. Nakonec se rozhodl pro obor námořního práva, což v čase, kdy Anglie představovala zemi s největšími zámořskými državami a s absencí letecké dopravy, vypadalo jak velmi lukrativní základ budoucnosti ctihodného příslušníka střední třídy.
Přesto, když v roce 1889 absolvoval, rozhodl se místo nudné advokátní praxe pro školu života. Díky otcovým penězům se mohl vydat na cestu doslova kolem celého světa - od Ruska a Nového Zélandu, přes Austrálii, Kanadu až po Jižní Afriku.
Nejenže nabral nepřeberně zkušeností a historek, které pak zúročil v prvních dílech, ale zároveň získal i mimořádného přítele - o deset let staršího námořního důstojníka Josepha Conrada (vlastním jménem Józefa Teodora Konrada Nałęcz Korzeniowského). Ten se nedlouho poté rozhodl ze zdravotních důvodů usadit natrvalo v Anglii a věnovat se kariéře spisovatele. Díky barvitým příběhům a jedinečnému vypravěčskému stylu už brzy slavil na literárním poli úspěch.
Ada Galsworthy 1897
Inspirovalo to i Johna, který po návratu domů také hodlal zasvětit svůj život psanému slovu než strohé řeči paragrafů. Navíc se osudově zamiloval do „nevhodné“ ženy - o tři roky starší manželky svého bratrance Ady Pearson.
Ada byla nemanželského dítěte, které vyrůstalo s matkou a otčímem, dobře situovaným lékařem Emanuelem Cooperem. Když Dr. Cooper o pár let později zemřel, zbyla po něm matce s dcerou slušná apanáž, díky které mohly cestovat na módní místa anglické smetánky. Tak se půvabná Ada setkala mj. s korunním princem Edwardem, synem královny Viktorie, ale i se svým prvním manželem, majorem Arthurem Galsworthym.
Na příkaz matky, která pro ni intenzivně hledala nejmovitějšího adepta na svatbu, se Ada za něj v roce 1891 provdala, jenže svazek se ukázal jako mimořádně problematický. Jak se novomanželka později svěřila svým přítelkyním, Arthurovým sestřenicím a zároveň Johnovým sestrám Lilian a Mabel, choval se k ní manžel násilnicky, což ovšem nebylo v té době ničím výjimečným. Žena byla považována za výhradní manželův majetek, a tak si s ní mohl dělat doslova „co chtěl“.
Když byl Arthur převelen v roce 1896 do búrských válek na jihu afrického kontinentu, setkal se John s Adou na večeři, a tam přeskočila pověstná jiskra. Svůj intimní vztah udržovali v relativní tajnosti celých deset let, cestovali spolu do ciziny nebo se stýkali ve svých nedaleko od sebe ležících bydlištích. V Adině domě Campden House Chambers v Kensingtonu také John napsal první část knihy Vlastník, která se stala úvodním dílem do celé budoucí ságy.
Základem je životní příběh Soamese Forsyta, vnuka obyčejného zednického mistra, který se po příchodu do rychle se rozrůstajícího Londýna zmohl při velkém stavebním boomu a stal se z něj zámožný majitel nemovitostí. Díky rozsáhlému majetku mohly všechny jeho děti vést finančně bezstarostný život a povýšily do střední třídy užívající si naplno luxus viktoriánské epochy.
Soames je uznávaný právník se silným majetnickým citem, který si neváhá „koupit“ ani vlastní manželku Irene, za vydatné pomoci její macechy. Když pak zjistí, že mu nepatří Irenino srdce, zasáhne tvrdě proti jejímu milenci - architektu Bosinneymu, kterého nejprve hodlá zruinovat finančně za nedodržení rozpočtu při stavbě Soamesova nového vizionářského domu za městem, situovaného u Richmond Park. Nakonec svého soka zlomí jinak - násilím, kterým se dopustí na Irene, když ji přistihne, jak od něj odchází. Když to Bosinney zjistí, jde se mu zaslepený vztekem pomstít, ale v pověstné londýnské mlze jej srazí koňské spřežení.
John Galsworthy
V protikladu k „vlastníkovi“ Soamesovi se odvíjí osud jeho bratrance, mladého Jolyona Forsyta, který dal přednost lásce před konvencemi, rozvedl se a bez pomoci rodiny se protlouká se svojí druhou ženou a dětmi z platu malíře akvarelů. Galsworthy, který v něm vidí své alter-ego, v jeho osobě vyzdvihuje moderního člověka, který se neohlíží na společenskou pověst a snaží se svůj život prožít opravdově, což mu jeho okolí s „tradiční morálkou“ nemůže odpustit.
Naopak Soamesova sestra se snaží stůj co stůj udržet majetkem rodiny rozhazovačného a nevěrného manžela, playboye Dartieho, jen aby nepřišli jako rodina „do řečí“. Když se jí ale muž odvděčí tím, že ji před celou společností poníží, sama uznává, že rozvod - v té době stále nemyslitelné selhání jedince vůči společnosti - je nakonec mnohem přijatelnější, než život s výstředníkem a dlužníkem.
Rodových konfliktů mezi jednotlivými větvemi Forsytů nezůstanou ušetřeny ani další generace, které Galsworthy postupně přivedl na scénu celé ságy rozdělené původně do 3 knih. Kromě úvodního Vlastníka, který začíná v roce 1886, osahuje sága části V pasti a K pronájmu, které hrdiny sledují až do roku 1920.
Montpelier Squarev Londýně - místo, kde žil Soames s Irene, než se rozhodl postavit dům na venkově
Autor jako pod mikroskopem chirurgicky přesně analyzuje rozklad „staré dobré Anglie“ z viktoriánské éry a nástup dravého moderního světa, kde britské ostrovy postupně ztrácí na svém významu, stejně jako „ušlechtilá střední vrstva majitelů“.
Galsworthyho ironie a přesné vystižení pokryteckého života současníků vycházelo z vlastní zkušenosti. Celých osm let - až do smrti svého otce - musel skrývat svůj vztah s formálně stále vdanou Adou. Až když se stal coby dědic finančně nezávislým, mohl být dokončený Adin rozvod a to ještě tak, že John musel být s Adou oficiálně „přistižen“, aby původní manželství s Arthurem skončilo z pohledu soudu jednoznačně z viny manželky, i když oba už si každý žili dávno po svém.
John s Adou se vzali hned následující den pro vynesení rozsudku v roce 1905, ale štěstí jim to nepřineslo. Ada se potýkala s řadou nemocí, což jí znemožnilo mít děti a postupně se z jejich mileneckého vztahu stal spíš přátelský svazek. Dokazuje to i roční „aférka“ Johna s teprve 19letou Margaret Morris, interpretkou moderního výrazového tance, které manželé Galsworthovi pomohli v roce 1910 finančně, aby si mohla založit svou vlastní taneční školu.
Margaret Morris
Zatímco první díla Galsworthyho se setkávala spíš s odmítáním a jeho ironizující Ostrov pokrytců (1904) byl dokonce pranýřován coby nepřátelský k Anglii, postupně si poválečná společnost na jeho styl zvykla. Zařadil se mezi uznávané moderní vypravěče, kteří neměli důvod nic lakovat na růžovo a popisovali svět takový, jaký je. Literární historikové jej řadí mezi kritické realisty.
Své stěžejní dílo - Ságu rodu Forsytů - psal bezmála dvě desetiletí, od roku 1904 až do 1921. Později na ni ještě navázal druhou trilogií nazvanou Moderní komedie. Za své souborné dílo obdržel v roce 1932 Nobelovu cenu za literaturu, ale byl už natolik nemocný, že ji nemohl převzít osobně. Zemřel několik měsíců poté, posledního ledna 1933. Podle jasných instrukcí byl jeho popel rozptýlen nad mořem, přesto má alespoň symbolický hrob s prostým kamenným křížem na slavném londýnském hřbitově Highgate Cemetry. Ada přežila Johna o celých 23 let, zemřela ve svých 92 letech v roce 1956.
Z Johna se stal i přes počáteční neúspěchy uznávaný dramatik a spisovatel, který se rozhodl podpořit další kolegy založením PEN klubu - mezinárodní organizace spisovatelů - který měl bránit svobodné psaní. V prvních letech do něj patřili z českých autorů mj. Alois Jirásek, Karel Čapek či Edvard Beneš. K ustavení klubu došlo v roce 1921 a Galsworthy byl zároveň zvolen jeho prvním prezidentem. Na sklonku života pak věnoval PEN klubu celou částku spojenou se svou Nobelovou cenou.
Popularitu ságy přiživil koncem 60. let minulého století jeden z prvních televizních seriálů BBC s 26 díly, který se vysílal i za železnou oponou.
Zájem dalších generací o Galsworthovu ságu trvá, i když od jejího prvního souborného vydání už uplynulo víc než 100 let. Svůj podíl na tom má už trojí televizní zpracování.
Kromě legendárního seriálu ze 60. let, který byl k vidění kupodivu i v socialistickém Československu. Lidé si prý kvůli němu pořizovali ve velkém televize s větší obrazovkou a dokonce si i přehazovali pracovní směny, aby se na něj mohli podívat. V době neexistujících streamovacích služeb totiž měli jen jediný konkrétní čas, kdy se díly vysílaly, a nešlo si je nijak přehrát zpětně.
Další verze byla natočena a odvysílána mezi lety 2002-03. Měla dvě série a celkem 13 díků. Na rozdíl od původní už byla samozřejmě barevná. Nejnovější, výpravná varianta Ságy rodu Forsytů se začala první řadou vysílat v loňském roce.
Barvité osudy viktoriánců, kteří jsou svědky postupného zániku svého světa a přitom prožívají životy plné vesměs skrývaných emocí, dokázal Galswothy vystihnout tak, že jsou nám blízké i přes propast bezmála 150 let. I proto se po jejich stopách napříč Londýnem vydávají dodnes nadšení čtenáři při speciálních prohlídkách, které mapují místa spojená s klíčovými okamžiky celého geniálního díla.
Pro další informace:
John Galsworthy: Sága rodu Forsytů, BB art, 2005
