Článek
Spolužačky z vysoké zůstaly v kontaktu i po předání diplomů a jednou za čas se viděly, aby si vyměnily postřehy, co život dal a vzal. Tentokrát bylo opravdu hodně co vyprávět.
Krásná mladá dáma rubensovských tvarů s okouzlujícíma hnědýma očima a záplavou kudrlinek na hlavě upila kávy a dala se do vyprávění. Její kamarádka ve světlém svetříku jen nevěřícně kroutila hlavou, když se před ní začalo retrospektivně odvíjet nejen minulých 12 měsíců, ale vlastně celých osmi let, kdy vypravěčka byla „zakletá“ v manželství s o 23 let starším mužem.
„Nikdy jsem nezažila větší ponižování, pořád se do mě navážel kvůli práci, kvůli rodičům i kvůli tomu, jak vůbec žiju. Dovedl to podat tak, že jsem jen hledala chyby na sobě a říkala si, jak jsem nemožná,“ svěřila se dotyčná, když zrekapitulovala několik zdravotních problémů, které ji trápily v minulém roce. Ve finále ji dovedly až na pohotovost, kde zkolabovala a skončila na kapačkách.
Přitom to ze začátku vypadalo na dokonalý happy end. S mužem se seznámili, když se mu rozpadalo první manželství korunované dvěma puberťáky. Brali se těsně po promoci, řekli si, že se společným potomkem ještě počkají. Zařídili si nový život v manželově „svobodárně“, kterou si nechal i během svého partnerského života jako zálohu „kdyby to nevyšlo, tak ať ze mě není bezdomovec“.
Začalo to nenápadně, když si večer sedli, on si dal 1-2 piva, ona sklenku vína. Jenže pak se počet plechovek i skleniček začal zvyšovat, zároveň dotyčné mladé ženě začala stoupat váha, až se dostala na +40 kg oproti momentu, kdy na sebe oblékala svatební šaty. V kombinaci s rozhozeným metabolismem to začalo být víc než na pováženou.
„Říkala jsem si, že to nejak musíme slepit, že ve třiceti přece ještě nejsem tak stará, abych nedovedla žít jinak,“ zdůvodňovala hnědovláska své racionální rozhodnutí začít chodit k psychologovi. Jedním z prvních domácích úkolů, které od něj dostala, bylo napsat si na jednu stranu papíru, co dobrého jí manželství dalo, na druhou, co pro změnu vzalo.
Zatímco první část zůstala téměř prázdná, na opačné se objevilo rovnou 13 důvodů, proč by stálo za to přehodit výhybku. Přesto tomu nevěřila a zkoušela si s mužem promluvit, jenže narážela jen na další uštěpačné poznámky, případně rovnou nasupené mlčení.
Docela jí přišlo vhod, když ji rodiče, kteří viděli, jak se trápí, pozvali, ať s nimi jede na dovolenou. Už druhý den z ní všechno spadlo, měla chuť podnikat výlety, užívala si hor i moře a ani tu berličku ve formě sklenky nepotřebovala. Jenže jak se blížil den návratu, všechno se jí začalo vracet a zase zažívala bušení srdce, lapání po dechu a hlavně nechuť navázat tam, kde byla před odjezdem.
Dalším impulzem byl sraz se spolužáky ze školy. Ani tam nepila a možná proto mnohem ostřeji zavnímala, když se jí v partě už společensky unavených zastal kamarád, ať ji také nechají promluvit. Tenkrát pochopila, že existují i jiní muži, kteří dovedou být empatičtí a ne jen ponižovat.
„Stejně mi trvalo další dva měsíce, než jsem vyslyšela naše a spojila se s jejich známým právníkem, aby mi poradil, jak postupovat při podání žádosti o rozvod. Pořád jsem to oddalovala, jen abych náhodou manželovi neublížila. Nejprve jsem se soustředila na přípravu oslav maminčiných kulatých narozenin, pak jsem mu nechtěla dát takový „dárek“ k jeho narozeninám, a pak se mu pro změnu vdávala dcera,“ líčila mladá žena své dilema, kdy postavit muže před skutečnost, že jejich společný život končí.
Všechno uspíšila právě veselka, kde se nevěsta rozhodla, že ji k oltáři nepovede otec, ale svěřila tuhle čestnou výsadu svému bratrovi. Dokonce svého rodiče ani nezařadila do oficiálního výčtu hostů, takže se do svatební síně musel dopravit sám. Respektive jej tam odvezla jeho druhá žena. Když se ptala, jestli na něj má počkat, sdělil jí - se šarmem sobě vlastním - že se může jít dívat na balkon „pro čumily“. Po takovém vyjádření mohl být stěží překvapený, když na něj manželka nečekala a odjela.
Nakonec celý rozhovor o rozvodu odstartovala zdánlivě nevinná poznámka před půlnocí. Trval 5 hodin a ani na jeho konci si manžel nechtěl připustit, že jejich život už nebude jako dřív. O uznání vlastního dílu viny ani nemluvě.
„Pak se mi najednou ozvala jeho první žena, se kterou jsem do té doby mluvila snad jen 3× a většinou se to týkalo nějaké společné události,“ překvapila vypravěčka kamarádku a pokračovala. „Přinesla mi kamínek s namalovaným srdíčkem a mluvily jsme o „našem“ chlapovi celé odpoledne.“ Až tehdy se dotyčná dozvěděla, proč se syn s otcem odmítá vidět už 8 let, a proč ho dcera zvala na svatbu jen ze slušnosti.
„Choval se k ní úplně stejně jako ke mě, neměl o nic doma zájem a byl na ní hrubý, jenže u toho všeho byly i děti a pamatovaly si to. To byl i poslední impulz, proč jsem si po návratu do bytu zbalila velký kufr a využila nabídky našich, ať se vrátím k nim domů,“ uzavírala dotyčná své vyprávění s tím, že muž definitivně pochopil, až když si její rodiče k němu přijeli vyzvednout klíče od jejich domu a chaty.
„Od té doby, co jsem odešla, nepiju, přihlásila jsem se na pětiletý kurz výcviku psů a v únoru letím s kamarádkou na 14 dnů do Afriky. Jak mne před tím mrzelo, že nemáme spolu dítě, teď jsem za to vlastně ráda. Měli jsme i lepší časy, nepřeju mu nic špatného, jen aby už nikomu dalšímu neubližoval,“ dodala ještě, než jsem u vedlejšího stolku dopila svou kávu a vydala se na autobus. Měla jsem o čem přemýšlet a hlavně jsem v duchu dotyčné přála, ať její život nabere nový a lepší směr.
