Článek
Jeho život se uzavřel 17. 6. 1913 v Luhačovicích po mozkové mrtvici. I když odešel relativně mladý, stihl toho rodák z vesničky Tučín poměrně hodně.
Už během návštěvy trojtřídní obecné školy v Dřevohosticích na sebe malý Eda, narozený těsně před koncem roku 1866 jako nemanželský syn (jeho rodiče se vzali až po dvou letech), upozornil výjimečným studijním nadáním a tím, jak dokázal spatra mluvit. Proto mu bylo doporučeno pokračovat ve studiu na gymnáziu v Olomouci, odkud ale po roce přesel na gymnázium do bližšího Přerova.
Bylo to v náročné době po smrti otce, který se dožil jen 37 let. Rodina přišla o živitele a matka s dvěma malými dětmi byla ráda, že jakžtakž vyžije. Ve škole se její syn udržel jen díky stipendiu pro zvlášť nadaného studenta.
Ani v Přerově ale nezapadl mezi průměr a po maturitě s vyznamenáním odešel v roce 1886 do Brna na bohoslovecký ústav, kde byl také 26. 7. 1891 vysvěcen na kněze. Sám se často zmiňoval, jak je mu líto, že se toho nedožil ani jeho otec, ale ani matka, které bylo dopřáno jen 42 let.
Domovem pátera Šilingera byl augustiniánský klášter na Starém Brně
Je zajímavé, že talent v rodině patrně zdědil pouze starší syn. Eduardův o čtyři roky mladší bratr Josef to „dotáhl“ z továrního dělníka a hostinského na pokladníka záložny a není nic známo o tom, že by se jakkoliv výrazně písemně projevoval.
Eduard Šilinger se stal členem konventu augustiniánů na Starém Městě, kde ještě před pár lety prováděl své unikátní výzkumy genetiky jiný člen řádu - Johann Georg Mendel. S ním už se ale bratr Tomáš, který toto jméno přijal během svěcení, nepotkal. Jen ještě mohl chodit kolem starého skleníku v klášteře, kde se bývalý opat oddával přírodním vědám a křížil žlutý a zelený hrášek.
Cílem augustiniánského řádu byla nejen duchovní služba, ale také šíření osvěty. To si vzal k srdci i bratr Tomáš, který díky daru slova záhy začal přispívat do katolického týdeníku Hlas vycházejícího v Brně. Šlo o česky psané noviny, které od roku 1896 začal Šilinger sám řídit. Díky němu se z týdeníku stal dokonce deník, jehož redakce sídlila na rohu dnešních ulic Starobrněnská a Biskupská, v těsném sousedství dříve Svinského trhu, dnes Šilingrova náměstí.
P. Tomáš Eduard Šilinger
Kromě víry a novinařiny se Tomáš Eduard Šilinger věnoval i politice. Už jako osmadvacetiletý pronesl na I. sjezdu katolíků československých v Brně příspěvek na téma „Tisk - světová velmoc“, který účastníky zaujal natolik, že po čase navrhli Šilingera nejen na poslance Moravského zemského sněmu v Brně (1906), ale posléze i za poslance Říšské rady ve Vídni (1907). Zvolen byl za Katolickou stranu národní, kterou pomáhal sám zakládat.
K jeho srdečním záležitostem patřilo školství, a to zejména české, proto se stal i členem Zemské školské rady. Proslavil se výrokem: „První podmínkou národnostního smíru je dáti pokoj českému dítěti!“ Nemyslel tím samozřejmě boj fyzický, ale snahu o upřednostňování výuky v němčině na úkor češtiny.
V Brně, kde na přelomu 19. a 20. století převažovalo německy mluvící obyvatelstvo, byla jakákoliv angažovanost ve prospěch Čechů vítána. Dle pamětníků se páteru Šilingerovi podařilo osobně přemluvit celou řadu rodičů, aby své děti místo do německých škol přihlašovali raději do českých.
Poslanec Šilinger slavnostně otevíral v roce 1912 novou budovu brněnské c. a k. vyšší reálné školy (dnes Gymnázium Křenová)
Zpráva o úmrtí činorodého a vždy dobře naladěného kněze, který rád žertoval, přišla jako blesk z čistého nebe. Pohřeb pátera Šilingera se stal velkou českou demonstrací, kde nesměl chybět nikdo, kdo v Brně v roce 1913 jakkoliv pracoval na „české věci“.
Kromě Šilingrova náměstí existuje v Brně i Šilingrova ulice, kterou najdete v Novém Lískovci. Samotné náměstí je dnes jednou z nejrušnějších křižovatek, kde se potkává hned několik tramvajových linek (5,6 a 12).
Redakce deníku Hlas sídlila na rohu Starobrněnské a Biskupské ulice, které přiléhají k Šilingrovu náměstí, později se přestěhovala do Besedního domu, jen pár set metrů daleko.
Sám Šilinger je tu přítomen už podruhé. Poprvé mu byla odhalena reliéfní pamětní deska těsně před 2. světovou válkou, ale ta záhy po obsazení Brna zmizela neznámo kam.
Zásluhou Jednoty Orel - župy Šilinger se vloni podařilo na stejné místo, roh budovy brněnského magistrátu na ulici Pekařská, umístit zbrusu novou, bronzovou pamětní desku, která připomíná všechny role Tomáše Eduarda Šilingera - novináře, katolíka, kněze, bojovníka za český národ i politika. To vše v podobě kartotéky doplněné životními daty.
Nová pamětní deska T.E. Šilingera
Pro další informace:
