Článek
Spisovatel Jeffrey Archer má dar neuvěřitelně poutavého vyprávění. Ve svém starším titulu Čtvrtý stav se pro předobraz své fiktivní postavy Richarda Armstronga mimořádně silně inspiroval skutečnou osobou někdejšího mediálního magnáta Roberta Maxwella, který dominoval nakladatelské a novinářské branži ve druhé polovině minulého století.
Byl také největším soupeřem dalšího megavydavatele Ruperta Murdocha, který stvořil mj.i u nás nechvalně známou Fox News, kde se s fakty zachází - řečeno eufemisticky - velmi volně. Ostatně, Murdochem je pro změnu inspirována druhá hlavní postava knihy - Keith Townsend.
Životní příběh Roberta Maxwella by už i sám o sobě vydal na pořádně dobrodružný román. Chudý židovský chlapec narozený v roce 1923 v zakarpatské části Československa měl štěstí v bídě své početné rodiny, že si jeho dědeček-rabín všiml nejnadanějšího ze svých devíti vnoučat a systematicky ho začal vzdělávat. Kromě bystré mysli zdědil chlapec, který se tehdy ještě jmenoval Abraham Leib Hoch, obchodního ducha po svém otci a nadání na jazyky po své matce. Ještě jako dítě se kromě jidiš a hebrejštiny naučil i češtinu, ruštinu, maďarštinu a rumunštinu.
Když mu bylo třináct let, odešel do Bratislavy do rabínské školy, kde se představoval „slovenskou verzí“ svého jména jako Ján Ludvík Hoch. Jenže po 15. březnu 1939, kdy se Československo rozpadlo, začalo ani ne šestnáctiletému mladíkovi hrozit velké nebezpečí v důsledku antisemitských nálad. Poměrně rychle to pochopil a místo, aby se vrátil domů do Solotviny, vydal se nejprve do Budapešti. Tam byl zatčen, jenže se mu podařilo uprchnout. Zbytek rodiny už takové štěstí neměl, ze všech přežily už jen dvě sestry Hochovy.
Ján pokračoval přes Sofii a Istanbul do Bejrútu a odtud letadlem do Marseille, kde se přihlásil do československé zahraniční jednotky. V té době začal používat jméno Ivan du Maurier. Po obsazení Francie a evakuaci do Británie se přidal k britské armádě, opět si změnil jméno na anglicky znějící Leslie Jones a prošel vítězně až do Berlína. Za statečnost ho vyznamenal sám admirál B.L. Montgomery. Tady také začal používat své „definitivní jméno“ Ian Robert Maxwell.
Berlín byl v roce 1945 rozdělený do čtyř sekcí mezi vítězné mocnosti. V britské části působil Maxwell.
Na rozdíl od jiných vojáků se ale z Německa nemínil tak rychle vracet, ostatně ani neměl kam. Podařilo se mu dostat místo ve Spojenecké kontrolní komisi a pomalu začal získávat rozhled o podnikání v novinářské branži. Jeho prvním titulem byl Der Telegraf vycházející v rozděleném Berlíně.
Díky známostem mezi vydavateli se dostal k možnosti získat licence na dosud nezveřejněné vědecké publikace z Německa a později i z východního bloku. Zda za tím byla spolupráce s KGB, jak ve Čtvrtém stavu naznačuje spisovatel Jeffrey Archer, se neprokázalo, stejně jako Maxwellovy pozdější, často propírané kontakty s izraelskou tajnou službou Mosad.
Po návratu do Londýna, kam si přivezl i svou francouzskou manželku a prvorozeného syna, založil Maxwell své první nakladatelství zaměřené na vědecké práce a encyklopedie. Jestli to bylo skutečně s finanční podporou tajných služeb ale není dodnes spolehlivě ověřeno.
Faktem naopak je, že se Maxwellovo impérium během let rozrostlo na desítky novin, rozhlasových i televizních stanic, ale i celosvětově působící vydavatelství Pergamon Press a později prestižní nakladatelství Macmillan. Nadto se pustil i do politiky, když byl za Labour Party zvolen do britské Dolní sněmovny (1964 - 1970).
Headington Hill Hall
Rád se nechával vídat v Cannes, kde kotvila i jeho luxusní jachta pojmenovaná po nejmladší a nejoblíbenější dceři Lady Ghislaine. Celkem měl Maxwell se svou manželkou Elizabeth 9 dětí a společně žili v Headington Hill Hall v Oxfordu.
Ne všechny Robertovy děti mu dělaly jen samou radost. Jeden z jeho synů zemřel ve 23 letech po těžké autohavárii a několika měsících v kómatu, další dcera ve 3 letech dostala leukémii a nepodařilo se ji zachránit.
Robert Maxwell se stal během 70. a 80. let jednou z celosvětově nejvlivnějších person, kterou přijímali v Bílém domě, Elysejském paláci, ale i v Kremlu, a dokonce ho v srpnu 1989 přivítal na Pražském hradě i tehdejší československý prezident Gustáv Husák. Tři roky předtím mu Maxwell ve svém Pergamon Press vydal knihu projevů v angličtině.
Jenže to už se pomalu začala slavná kapitola československého emigranta chýlit ke konci. Když se 5. listopadu 1991 ztratil ze své jachty Lady Ghislaine a následně se jeho tělo objevilo u Kanárských ostrovů, vyvolala jeho smrt řadu otázek. Při pitvě se trojice odborníků neshodla na jednoznačném závěru, zda šlo skutečně jen o infarkt, v důsledku kterého spadl v noci z paluby, aniž by to posádka jachty zaregistrovala, nebo Maxwell spáchal sebevraždu.
Izrael mu vypravil státní pohřeb a nechal jeho ostatky uložit na čestném pohřebišti na Olivetské hoře, kde mají místo vyhrazeni jen ti, kdo se významně zasloužili o židovský stát.
Robert Mexwell v roce 1989, kdy navštívil i socialistické Československo
Ani to ale neumlčelo spekulace o sebevraždě či přímo o odstranění Maxwella, který už toho věděl příliš mnoho na řadu vlivných lidí po celém světě. Zvlášť, když se těsně po jeho smrti začalo celé impérium Maxwell Communication Corporation hroutit jako domeček z karet. Dokonce se ukázalo, že ve snaze umořit astronomické dluhy nařídil Maxwell vytunelovat i penzijní fond svých zaměstnanců, kde bylo na 460 miliónů liber. V tomto případě byli vyšetřováni a souzeni dva z jeho synů, ale jejich vinu se nepodařilo prokázat.
V minulých letech se jméno Maxwell vrátilo do hledáčku médií po celém světě. Robertova nejmladší dcera Ghislaine se zapletla do kauzy nechvalně proslulého sexuálního násilníka Jeffreyho Epsteina, kterému měla opatřovat nezletilé dívky. Za svou účast byla odsouzena v roce 2022 na 20 let do vězení, ale proti rozsudku se odvolala. Ostatní potomci se po otcově smrti stáhli do soukromí a veřejně se nijak neangažují.
Pro další informace:
