Článek
S Jurou Pavlicou se mi splnil sen, když jsem slyšela naživo jeho nádhernou mši Missa Brevis. „Dostala“ jsem ji navíc k narozeninám a byl to jeden s nejkrásnějších hudebních dárků, co jsem kdy slyšela.
Album Slunovrat je jiná kapitola. Znala jsem některé skladby, samozřejmě hlavně „profláklou“ Modlitbu za vodu. Až když jsem je ale slyšela pohromadě, zapadly mi všechny skladby z úžasných textů Jana Skácela do sebe všemi emocemi jako dílky do puzzle života. Nemám jen ráda o „mrtvých, co jsou s námi“, leč s postupujícím věkem a odcházejícími milými mi to dává čím dál tím větší smysl. Protože smrt prostě patří k životu, ať se jí bráníme přijímat, jak chceme.
O to víc pak potřebuji příkaz „dýchej“ od Davida Stypky. Pokaždé, když slyším jeho Jericho, Dobré ráno, milá anebo Farmářů, usmívám se, ale zároveň si říkám, jaká je škoda, že už ke svým třem vydaným album nikdy nic nepřidá. Jeho talentu i jeho samotného je taková škoda. I tak po něm zůstalo mnohem víc, než po většině z nás. Davide, moc ti za to děkuji a posílám vzpomínku ke tvým dnešním narozeninám!
