Článek
Byla to parta tří kamarádů, kteří se stali legendami českých divadel, televize i filmu - Pavel Zedníček, Karel Heřmánek a Jiří Bartoška. Spolu studovali na brněnské JAMU, spolu proslavili Činoherní studio v Ústí nad Labem a každý z nich se nesmazatelně zapsal do historie naší kultury, i když se jejich cesty později rozešly.
Bohužel, o dvou už musíme mluvit jen v minulém čase. Po dobrovolném odchodu Karla Heřmánka už mezi námi není ani charismatický Jiří Bartoška, který okouzloval od časů černé patky do očí až po elegantní stříbřitý plnovous.
Když si k tomu přidáte vysokou postavu a chraplavě mužný hlas, musel mít tenhle rodák z poválečného Děčína k sudičkám, které ho tím vším obdařily, pořádný závazek vděčnosti. Všeho také patřičně využil a můžete si vybrat ze stovek jeho rolí, kde vám přirostl k srdci.
Ode mne ale získal a už navždycky bude mít vděk za něco jiného. To, když se s Evou Zaoralovou pustili do sisyfovské práce, jak nejprve udržet odepisovaný filmový festival v Karlových Varech a později jej vytáhnout mezi ty nejoblíbenější setkání filmových hvězd se svými diváky.
Na začátku všechno zdánlivě hrálo proti nim - Vary měly pel „sovětského“ festivalu, objevila se konkurence Prahy a jejího Zlatého Golema (pamatuje si ho ještě někdo?) a chyběly finance.
To všechno se za obrovského úsilí obou jmenovaných a mladého dynamického týmu, který kolem sebe shromáždili, podařilo zvrátit v jejich prospěch. Pomohly návštěvy Miloše Formana, Dannyho DeVitta, Michaela Douglase, mladičkého Leonarda DiCapria či v té době prakticky neznámé Keiry Knightley nebo později do země zašlapaného Johnnyho Deppa.
A takových jmen známých z plakátů už byly za třicet let stovky. Dotyční pokaždé nevěřícně zírají na fronty na vstupenky, plné kinosály a takovou euforii, kterou zažívají v narvaném aplaudujícím letním kině, už patrně nikde jinde nepotkají.
A to byla největší a nejkrásnější role Jiřího Bartošky - dokázal předat divákům bez ohledu na věk nadšení pro film a hercům bez ohledu na jejich slávu vrátit víru v to, že jejich práce před kamerami ve studiích má odezvu i na druhé straně filmového plátna.
Věřím, že letošní Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary bude obrovskou poctou tomu, kdo v něj věřil a udělal všechno pro to, aby z něj udělal legendu. Teď se tou legendou stal i on sám.
Představuji si to nějak takhle: Jiří Bartoška si bere z fundusu svůj kostým Pána Boha z Andělů páně a vystupuje po vzdušném schodišti, aby mu u nebeské brány aplaudovali všichni jeho kolegové, kteří už se do stejného místa odebrali před ním. Protože takový kus práce, který za sebou na zemi zanechal, ten se hned tak nevidí.
Tak díky za všechno, pane Bartoško!
Pro další informace:
