Článek
Slyšeli jste ale někdy o francouzském Rivesalte Camp? Ze střední Evropy je to pravda poněkud z ruky, ale i tady se odehrávaly silné lidské příběhy propojené nejen s námi, ale i s Afrikou. Dokonce ne jednou, ale hned třikrát během 20. století.
Areál o 612 hektarech pouhých 40 km od španělské hranice si pro své potřeby v roce 1935 vyhradila francouzská armáda. Strategickou byla především blízkost železnice, což se pro další vývoj ukázalo jako to nejpodstatnější.
Francouzsko-španělskou hranici se v té době snažily denně překročit desítky katalánských a židovských uprchlíků, kteří se potřebovali dostat co nejdál od míst, kde jim začalo reálně hrozit reálné nebezpečí od Francova režimu.
Ať už legálně nebo bez patřičných povolení, věřili, že se jim podaří zachránit sebe i své rodiny. Proto byla vyčleněna část vojenského tábora k internaci uprchlíků proudících z Katalánska. Původně byla dimenzována na 15.000 osob, která se ale nikdy v této fázi nenaplnila.
Součástí expozice jsou pozůstatky bývalého tábora
V prosinci 1940 byla část tábora otevřena pro uprchlíky z Německa i ze střední a východní Evropy. Po rozdělení Francie na okupovanou část a „svobodnou“ zónu spadal tábor pod pravomoc kolaborující vichistické vlády.
V roce 1941 se tábor mění na internační pro Židy a Romy. Zahraniční Židé byli určeni k deportaci do Osvětimi, ale některým se díky Švýcarskému červenému kříži a dalším mezinárodním organizacím podařilo ještě předtím tábor legálně opustit.
22.listopadu 1942 vstoupila do tábora německé vojsko, které přesunulo internované do jiných táborů. Přímo na místě zemřelo 215 internovaných, včetně 51 dětí do 1 roku. Němci vrátili táboru ryze vojenský charakter a drželi jej až do 19. srpna 1944.
V září 1944, kdy už celý areál přebrala ood svou správu francouzská armáda, vyčlenila blok Q pro internaci kolaborantů vichistického režimu. Kromě nich tu ale byli i nelegální emigranti ze Španělska či zajatci z Německa, Rakouska, Maďarska, Itálie a dokonce i sovětští zajatci. Většina z nich byla nakonec propuštěna nejpozději během roku 1946, kdy předtím nuceně pracovala na odstraňování válečných škod v regionu.
Muzejní expozice mapující celou historii tábora
Třetí kapitola tábora se začala psát na začátku 60. let, během alžírské války. Část tábora byla vyhrazena pro zajatce z řad Alžírské fronty národního osvobození, aby se po podepsání míru v září 1962 naopak stala místem ubytování pro odpůrce nového alžírského zřízení, kteří se i s celými rodinami rozhodli přestěhovat do Francie.
Problém byl v nedostatečném zázemí pro tisíce lidí, kteří museli nějaký čas místo v rozbitých barácích žít dokonce jen v provizorních stanech. K tomu se přidala i na místní poměry mrazivá zima 1962, kdy bylo nutné řadu uprchlíků alespoň na čas ubytovat přímo v kasárnách mimo vyhrazené prostory. V řadě z nich to vyvolalo pocit zklamání z „dvojí“ zrady Francouzů. Totiž, že neudrželi pod svou správou jejich zemi a ještě se o ně nedokázali důstojně postarat, když už z ní museli odejít.
Mezi lety 1962 - 64 prošlo táborem na 20.000 uprchlíků, kteří se postupně - s větším či menším úspěchem - pokusili integrovat do francouzské společnosti. Pro část z nich byla vybudována tzv. civilní vesnice Rivesaltes, ze které odešli poslední až v roce 1977.
Památník otevřený v roce 2015
V roce 1994 iniciovali potomci někdejších židovských vězňů jejich pomník přímo v areálu tábora. Po roce 2006 přišlo rozhodnutí, že bude v areálu bývalého tábora vybudován památník spojený s muzeem. Jde o zahloubený betonový monolit 200 m dlouhý a 20 m široký, který ve svém nitru ukrývá moderní expozici s památkami na všechny fáze historie, které se v táboře během jeho fungování odehrály. Kolem něj zůstávají částečně zachované zbytky celého někdejšího tábora.
Kromě stálé expozice zpřístupněné v roce 2015 se pro návštěvníky otevírají i časově omezené tematické výstavy a programy pro školy, které pomáhají pochopit novým generacím moderní dějiny.
Pro další informace:
