Článek
Oficiální český název sice zní zavinutka podvojná, ale stejně dobře ji vyhledáte jako monardu nebo pod lidovým označením „indiánská kopřiva“. Tenhle název není až tak od věci, protože zavinutka patří mezi hluchavkovité a její původní oblastí výskytu je skutečně severní a střední Amerika.
Občas se jí říká i „divoký bergamot“, protože vůní svých listů připomíná právě jmenovanou aromatickou rostlinu používanou k ovonění čajových směsí. S pravým bergamotem, který patří do rodiny citrusů, však nemá nic společného.
Původní označení monardy je připisováno španělskému botanikovi jménem Nicolás Bautista Monardes (1493 - 1588), který jako jeden z prvních sestavil herbář rostlin objevených v Novém světě krátce po jeho objevení.
Rodák ze španělské Seville, který prostudoval snad všechny ve své době dostupné řecké a arabské spisy o rostlinách, zasvětil svůj život studiu léčivých bylin. Měl k nim blízko díky své matce - dceři lékaře, i svému otci - knihkupci. Sám získal v roce 1533 titul lékaře a později si jej ještě potvrdil na univerzitě v Alcalá de Henares. Ani jeho žena nebyla vzdálená medicíně, i ona pocházela z lékařské rodiny, díky čemuž se stala Nicolásovou vítanou spolupracovnicí.
Manželé postupně přivedli na svět sedm potomků, z nichž někteří se vydali přes oceán do Ameriky. Právě pomocí nich získával Monardes cenné vzorky do svého pojednání o rostlinách Nového světa.
Jako první v Evropě díky tomu sestavil hned několik knih o flóře za oceánem, které naval „První a druhá a třetí část historie léčivých látek z našich západních Indií, užitečných v medicíně“. Poměrně brzy po prvním španělském vydání byly přeloženy i do angličtiny a později také do dalších evropských jazyků.
Díky svému vlivu na španělského krále Filipa II. dokonce Monardes s velkou pravděpodobností podnítil vyslání výpravy Francisca Hernándeze de Córdoba, který v roce 1517 jako první přeplul z Kuby na poloostrov Yucatán.
Další legenda vypráví o Monardových pokusech s tabákem coby protijedem. Údajně měl přímo před králem Filipem II. nechat provést experiment, kdy byl otrávenému psovi podán tabák, a ten se uzdravil. O jaký jed šlo ale prameny neuvádí.
Zda Monardes podnikal podobné pokusy i s rostlinou, která po něm dostala jméno, nevíme. Každopádně se v posledních letech stává čím dál tím častěji i ozdobou českých zahrad. Existuje jak v červených, tak i růžových a fialových varietách. Původní divoké květy byly zpravidla jednoduché, moderní kultivary ale mají květenství zdvojená.
Co je na celé rostlině ovšem nejzajímavější, to jsou její voňavé listy. Při podrcení se z nich získává ceněný aromatický olej, kteří příslušníci indiánských kmenů používali odpradávna jako mimořádně účinné antiseptikum při drobných poraněních a na kožní problémy.
Výluh se navíc používal při infekci dutiny ústní, zánětech dásní, problémech se zuby, nebo při žaludečních obtížích. O pravdivosti jejich domácí medicíny svědčí dnes fakt, že se monarda často používá v recepturách ústních vod. Proto se v Americe pěstuje coby průmyslová rostlina.
Indiánská kopřiva pronikla i do tradiční kuchyně. Původní obyvatelé Ameriky s ní kořenili drobnou zvěř, zejména ptáky. I to se ukázalo jako dobrý tah, protože podle moderních poznatků působí zavinutka pozitivně na žaludek, a dokonce potlačuje nadýmání.
Pokud se rozhodnete pro její pěstování, pak si pamatujte, že monarda miluje slunce a dobře propustnou půdu. Zasadíte-li ji do stínu, pokvete vám méně. Ve své domovině láká především kolibříky, u nás jí nepohrdnou veškeří létající opylovači.
Její listy si ale můžete také během léta natrhat a po usušení přidat do domácích čajových směsí nebo do voňavých pytlíčků, které vám během zimních měsíců budou evokovat horké letní podvečery.
Pro další informace:
