Článek
Přesto byl start do života dívenky ze západu Afriky pořádně dramatický. Její otec byl jedním z menších panovníků na území dnešní Nigerie. O život přišel on, jeho manželky i všechny děti při přepadení jeho území sousedním králem Ghezou. Přežila jediná Aina, které v té době bylo sedm let.
To se psal rok 1850 a na celém území spravovaném britskou korunou už bylo 17 let zakázáno otrokářství. Gheza byl „proslulý“ tím, že si ze zákazu nic nedělal a čile pokračoval v byznysu s lidským zbožím, což obhajoval tím, že z něj jeho země Dahomey žije po celá staletí a je hlavním zdrojem jejího bohatství i vlivu. Pokud by skončil, nastal by na jeho území prý totální chaos.
I proto jej pravidelně kontrolovali příslušníci západoafrické námořní eskadry Jejího veličenstva, mezi jejíž členy patřil i zmíněný kapitán Forbes. Právě on si všimnul vyděšeného sedmiletého děvčátka, které mělo být obětováno při obřadu „zalévání krví“. Šlo o rituál, kdy byli urození otroci zavražděni na hrobech králových předků. Forbesovi se podařilo přemluvit Ghezu, že by se na něj královna Viktorie rozzlobila, kdyby se dozvěděla o vraždě dítěte, a přinutil ho, aby mu dívku vydal jako osobní dar pro královnu.
Díky tomu se holčička dostala na palubu HMS Bonette mířící do Anglie. Tady už ji všichni znali jako Sarah Forbes Bonette - jméno získala po svém zachránci i po lodi, která ji odvezla do nového života.
Sarah v době, kdy se dostala do Evropy
První měsíce v Anglii strávila Sarah v rodině kapitána Forbese, kde se naučila obstojně anglicky, a poté byla přivedena ke dvoru. Sama pak královně i zděšeným dvořanům vyprávěla, co během svého krátkého života zatím zažila.
Viktorii, která v té době už sama měla sedm dětí, se malé, ale inteligentní uprchlice zželelo a chtěla ji adoptovat. Nakonec se ale po poradě se svým manželem Albertem domluvili, že půjde o formální akt - něco mezi kmotrovstvím a adopcí. Každopádně se o dívku dál zajímala a financovala její vzdělání i další potřeby, včetně oblečení, knih a školních pomůcek. Prokazatelně ji Sarah také několikrát navštívila v soukromých prostorách Windsoru.
Když po čase přišla zpráva, že holčičce žijící v Kentu nesvědčí anglické povětří a nemůže se zbavit úporného kašle, byla odeslána zpět do Afriky, kde začala ve Freetownu v Sierra Leone navštěvovat místní misionářskou školu. Do Anglie se Sarah vrátila v roce 1855 coby dvanáctiletá a byla svěřena do péče reverenda Fredericka Scheona z Canterbury. V jeho rodině dospěla v dívku na vdávání.
Sarah v roce 1862
Ani tehdy na ni královna nezapomínala, čehož důkazem je účast Sarah na svatbě Viktoriiny dcery Alice v roce 1862. To už se schylovalo i k jejímu vlastnímu sňatku. V srpnu téhož roku se provdala v kostele sv. Mikuláše v Brightonu za kapitána Jamese Pinson Labulo Daviese, který byl o 15 let starší.
Dalo by se říct, že šlo o dobrou partii. James rovněž patřil k národu Jorubo, ale stihl se už vypracovat. Narodil se osvobozeným otrokům, kteří žili v britské kolonii a svého syna poslali do Freetownu, do stejné školy, kam později chodila i Sarah. Dodnes se zachovala jeho vysvědčení, ze kterých je patrné, že měl nadání pro matematiku, jazyky i hudbu, ale věnoval se i latině, řečtině a geografii. Sám coby absolvent začal ve stejné škole učit, ale záhy dal přednost dalšímu vzdělání a stal se z něj kadet britského námořnictva. Jeho specialitou byla navigace a postupně byl povýšen až na poručíka.
V roce 1852 změnil po zranění místo a nechal se najmout jako kapitán na obchodní loď. Během čtyř let působil u západoafrického pobřeží, poté se opět rozhodl vrátit na pevninu, kde začal jako jeden z prvních experimentovat s pěstováním kakaa v Africe. Semena získal z brazilské obchodní lodi a díky znalosti místních podmínek se mu začalo dařit. Postupně se stal jedním z nejbohatších afrických obchodníků té doby.
Rok 1860 měl být v Jamesově životě nejšťastnějším, protože se oženil s kubánskou Španělkou Matildou Bonifacio Serrano. Jenže novomanželka zemřela už 9 měsíců po svatbě. Aby přišel na jiné myšlenky, vypravil se na čas do Anglie, kde byl seznámen se Sarah.
Sarah se v Londýně nechala pro královnu vyfotografovat i se svým manželem, kapitánem Daviesem
Po roce od sňatku se manželé rozhodli vrátit do Afriky na Jamesovu farmu, kde také postupně přišly na svět jejich tři děti. První dcera samozřejmě dostala jméno Victoria, čímž udělala své anglické „babičce“ velkou radost. Po ní se narodil ještě syn Arthur a dcera Stella. Sarah pravidelně podávala o své rodině královně zprávy a ta jim na oplátku zajistila bezpečí. Vojenská posádka Lagosu, kde Daviesovi žili, měla rozkaz, že pokud by došlo k jakýmkoliv nepokojům, mají Sarah i její děti okamžitě evakuovat. Naštěstí to nikdy nebylo třeba.
Sarah zemřela ve svých 37 letech na tuberkulozu na ostrově Madeira a manžel nechal na její památku v Lagosu vztyčit třímetrový obelisk s jejím jménem a datem úmrtí.
Pomník Sarah Benett Davies, který dal v Lagosu postavit její manžel
Sám se věnoval nejen podnikání, ale i filantropii a samozřejmě i výchově obou dcer a syna. Svou „princeznu“ přežil o 26 let a je pochovaný v Lagosu. Jejich potomci žijí dodnes jak v Británii, tak i v Nigerii a Sierra Leone. Patřila mezi ně i nigerijská lékařka Ameyo Stella Adadevoh, která zasvětila svůj život výzkumu Eboly.
Příběh „africké princezny“ dodnes inspiruje. Stala se hrdinkou speciálního vánočního dílu britského seriálu Victora a také vyšel její fiktivní deník, který podle skutečných osudů zpracovala spisovatelka Victoria Princewill.
Pro další informace:
