Článek
Zkušení zahradníci tvrdí, že denivku hned tak něco nebo někdo nezničí - včetně úplných zahradních začátečníků, kteří procházejí fázemi chybných rozhodnutí, kam co zasadit a jak o to dál pečovat. Tajemstvím odolnosti denivek jsou dužnaté kořeny - hlízy, pomocí nichž vydrží i období, když je ani v tropických dnech několik dnů nezalijete.
Původními zeměmi, odkud byly do Evropy exportovány koncem 16. století, jsou Korea a Čína. K nám se dostaly až během 19. století, kdy byly mylně považovány za příbuzné liliím. Sváděly k tomu jejich květy, což se později podařilo vyvrátit a správně je zařadit mezi asfodelovité, což z nich dělá příbuzné s aloe vera či liliochvostcem, proslulými svou výdrží v suchu. Přesto se jí i dnes občas říká „denní lilie“.
Během let byly denivky vyšlechtěny do bezmála 500 kultivarů - od jednoduchých až po složená květenství a od čistě bílých a smetanových až po temně rudé. Původní divoké denivky přitom kvetly jen žlutě či oranžové.
Největší sbírkou denivek u nás se může pochlubit Botanický ústav Akademie věd ČR v Průhonicích, kde od sedmdesátých let minulého století shromáždili na 130 kultivarů.
Pokud váháte nad otázkou, zda je denivka jedovatá, odpověď zní záporně. Naopak si na ní můžete pochutnat. Mladé výhonky chutnají trochu jako hrášek, mladé hlízy, které poznáte podle světlé barvy, můžete chroupat buď syrové, kdy připomínají ředkvičky, nebo vařené, to budou zas chutnat podobně jako bambusové výhonky.
Ale nejlepší jsou samotné květy. Ještě nerozvitá poupata se dají nakládat jako okurky nebo je zasyrova přidat do salátů. Na Tchajwanu se dokonce pěstují ve velkém, sbírají a suší, protože mají ve zdejší kuchyni široké pole využití.
Ovšem k zahození není ani čerstvě rozvinutý květ, kterým lze ozdobit studené mísy, melounové bowle nebo je sezobnout jen tak, aby neuvadly.
A ještě jedno využití se pro denivku našlo - jak jinak, než v tradiční čínské medicíně. Už Konfucius se zmiňuje o tom, že „tiší všech pět útrob (srdce, plíce, játra, ledviny a žaludek), prospívá mysli a posiluje silnou vůli, přináší štěstí, tlumí strasti, zlehčuje tělesnou váhu a rozjasňuje oči. Květy se sbírají od půli června do července a kořeny se sklízí v říjnu. Lidé často sbírají mladé výhonky a užívají je jako zeleninu.“
I moderní medicína prokázala, že denivky mají antidepresivní účinky. Takže až vám bude smutno, zkuste se nejen potěšit pohledem na rozkvetlé letní krásky, ale sem tam si i nějakou dejte na svačinu.
Pro další informace:
Markéta Macháčková: Denivky: historie, pěstování a šlechtění, Edice Strategie AV21, Akademie věd 2022
