Článek
Rue du Lac ve švýcarském městečku Clarens je jedním z řady míst přiléhajících k „alpskému moři“. Výjimku z něj dělá dnes už opět bílá vila, která se tyčí nad hladinou a svou antikizující prostotou nezakrývá, že jde o mimořádně luxusní dům.
Takhle nějak si jej asi představoval vídeňský rodák Theodor Beer, který měl na začátku 20. století našlápnuto k mimořádné univerzitní kariéře. Po studiích v rodné Vídni, Štrasburku a Heidelbergu se rozhodl pro specializaci na fyziologii oka u lidí v porovnání se zvířaty. Díky svým výzkumům se stal nedlouho před čtyřicítkou docentem, a také se oženil s půvabnou, o bezmála dvacet let mladší Laurou Eisslerovou.
Právě pro svou budoucí rodinu chtěl vybudovat sídlo, které by bylo důstojné jeho postavení a zároveň příjemné pro život. Obrátil se proto na brněnského rodáka Adolfa Loose, který na sebe upozornil několika menšími realizacemi, ale Beerova nabídka měla být jeho první kompletní prací - nejen co do stavby samotné, ale i luxusního vybavení.
Loos přistoupil k realizaci revolučně a vzala mu na dva roky téměř všechen čas. Rozhodl se nebourat, ale zachovat původní dům jako soukromé jádro a kolem něj postavit do všech čtyř stran novou stavbu, kde byly v plánu dechberoucí společenské prostory.
Při debatách nad plány se postupně blíže poznal on i jeho žena Lina s Beerovými, takže mu ani nepřišlo, když jej Theodor poprosil o přátelskou službu - aby k sobě vzal jeho fotografické akty, které sám pořizoval, ale i slušnou sbírku pornografie.
Karma prošla v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí respektující Loosovy plány
Důvodem bylo vystoupení přítele Beerova otce, rakouského advokáta Heinricha Stegera, který jménem svých dvou synů vznesl proti Theodorovi obvinění, že na nich „spáchal čin proti přírodě“.
Eufemisticky tak byly označeny obvinění z homosexuality a pedofilie, které tvrdily, že v roce 1902 ukazoval Beer jeho třináctiletému synovi Oskarovi pornografii a žádal jej, aby mu stál modelem při focení. Totéž prý měl zkoušet i na jeho staršího, patnáctiletého syna, ale ten ho odmítl. Od Oskara postupně obvinění přibývalo, až do fáze obnažování a nevhodných doteků.
Beer na radu přátel opustil zemi a odjel na řecký ostrov Korfu. Naopak jeho manželka Laura si na Stegera počkala před jeho kanceláří a dvakrát ho švihla bičíkem, což zdůvodnila jako spravedlivou odplatou na advokátovy pomluvy jejího manžela. V dobovém tisku se jí dostalo sympatií, přesto musela zaplatit pokutu.
Mezitím se Theodor dostal přes Paříž a Londýn až do Spojených států, ale zhruba po půl roce se rozhodl k návratu do Vídně, aby čelil soudnímu jednání, které proběhlo 25. a 26. října 1905. Na pořadu bylo hledat odpověď na dvě zásadní otázky: „Obtěžoval Beer třináctiletého a patnáctiletého syna advokáta Stegera?“ a „Je Beer homosexuál?“ Kladná odpověď na obě otázky by znamenala pro renomovaného lékaře trest.
Státní zástupce vykreslil Beera jako nemravného zvrhlíka a odvolával se na bývalou (v době procesu již zemřelou) přítelkyni, kterou lékař měl fotografovat nahou a navádět ji k lesbickému vztahu.
Klíčovými svědky procesu byli ovšem oba Stegerovi synové, kteří několikrát změnili svou výpověď a ač od popisované události uběhly už tři roky, přicházeli se stále barvitějšími detaily. Když ale byli dotázáni na podrobnosti z Beerovy fyziognomie, nedokázali si je vybavit.
Beer se naopak hájil, že chlapce pouze fotografoval svlečené jen do půl těla pro svou připravovanou knihu o ideálu lidské krásy, a to s výslovným souhlasem jejich rodičů. Jako svědek byl mj. předvolán i Adolf Loos, který vypovídal ve prospěch svého přítele.
Ani to ovšem nebylo nic platné, a Beer byl odsouzen ke třem měsícům odnětí svobody. Bylo zřejmé, že ani soud moc v jeho vinu nevěří, a proto sáhl spíš k symbolickému trestu znásobenému veřejným ponížením, protože o procesu psaly noviny nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v zahraničí.
Beer se odvolal a než jeho rozsudek mohl potvrdit či zrušit nejvyšší soud, objevilo se svědectví bývalého Oskarova učitele, že chlapec s oblibou obviňoval své spolužáky ze všemožných prohřešků, které se ve skutečnosti nestaly.
Mnohem závažnější bylo ale svědectví Beerova někdejšího lékaře, který mu provedl drobný chirurgický zákrok v intimní oblasti. Zbyla po něm zřetelná jizva, ale ani jeden z chlapců během soudního jednání nic takového na přímý dotaz, zda si pamatují jakoukoliv anomálii, neuvedl.
Výhled na Ženevské jezero
I přes obě dodatečná svědectví vrchní soud tříměsíční vězení pro Theodora Beera potvrdil. Než vlastní pobyt v cele, mnohem víc zasáhla Beera osobní tragédie. Jeho v té době těhotná žena Laura se pokusila ve vile Karma už poněkolikáté o sebevraždu, ale na rozdíl od předchozích případů byla tentokrát úspěšná. Dožila se pouhých dvaadvaceti let.
Po vykonání trestu se Beer vrátil do vily, kde mu všechno připomínalo, o co přišel. Přesto se nakonec dočkal satisfakce, která dala za pravdu všem, kdo tvrdili, že jeho obvinění z homosexuality se nezakládá na pravdě.
Jeho platonický vztah se spisovatelkou a feministkou Berthou Eckstein-Diener publikující pod pseudonymem sir Galahad přerostl v plnohodnotný vztah, ze kterého se v roce 1910 narodil syn Roger Diener. Žena, která za sebou měla rozpad manželství a přišla o svého prvního syna, se rozhodla dát raději Rogera k adopci, aby se mohla dál naplno věnovat svému spisovatelskému poslání.
Ačkoliv se Beer snažil navázat na svou vědeckou dráhu, už se mu to nikdy zcela nepodařilo. Postupně přišel i v důsledku 1. světové války o všechen majetek. Většinu vložil do rakouských válečných obligací, které v říjnu 1918 úplně ztratily cenu.
Proto se v roce 1919 odhodlal s těžkým srdcem dát do dražby svou milovanou vilu Karma. Nového majitele nikdy nepoznal - v den dražby dobrovolně odešel ze světa po požití kyanidu draselného.
O řadu let si Loosova třetí manželka Elsie poznamenala: „Když Loos jezdil k Ženevskému jezeru, obvykle k domu zašel, aby se na něj z dálky podíval…vždy se vracel viditelně zamlklý.“
V minulých letech prošla Karma náročnou rekonstrukcí, která jí vrátila někdejší krásu a přestavila světu v plném lesku Loosovu vůbec první postavenou vilu.
Pro další informace:
Christopher Long: Případ Loos, Lukáš a syn, 2017
Elsie Altmann-Loos: Můj život a Adolf Loos, Pragma, 2003
Villa Karma - historické fotografie
