Článek
Když se všechno podaří, vystoupáte na pódium za tónů „Gaudeamus igitur“ a sevřete v rukou vytoužený diplom dokládající, že jste roky na vysoké škole netrávili zbytečně. Je to odměna zejména pro rodiče, kteří vám zpravidla kromě držení palců také více-méně zajišťovali finanční i emoční polštář, abyste mohli v klidu dostudovat.
Ne každému se to podaří hned napoprvé, jednou je na vině špatně zvolený obor, jindy intenzivnější „studium života“ nebo - nedejbože - třeba úraz či nemoc. Ale pokud se ke kýženým deskám skrývajícím cenný diplom dostanete, je to obrovská úleva.
Ovšem najdou se i tací, kteří to místo let v přednáškových sálech, laboratořích, na operačních sálech nebo v archivech vezmou zkratkou a po pár měsících „takystudia“ se i oni stávají hrdými držiteli diplomu, který tak říkajíc získali „levou zadní“.
Obdobných vykuků se kupodivu celkem dost vyskytuje v politice. Možná je to tím, jak je naše společnost ještě z let minulých fascinována různými tituly inženýrů, doktorů či docentů, o profesorech ani nemluvě.
Vystudovat totiž za minulého režimu vysokou mělo punc určité výjimečnosti, což by už bezmála čtyřicet let liberálnějšího přístupu ke vzdělání nemuselo hrát až takovou roli. Přesto se řada z voličů nějakým tím titulem před jménem a ideálně i za jménem kandidáta občas nechá dokonale „utáhnout na vařené nudli“. Ovšem jen do chvíle, kdy se objeví nějaká kontroverze.
Namátkou jednomu z prvních polistopadových ministrů spravedlnosti Janu Kalvodovi „stačilo“, že si neprávem nechal do dokumentů psát JUDr., ačkoliv nesložil rigorózní zkoušky, které by ho k tomu opravňovaly. Pan magistr ale měl v sobě tolik slušnosti, že i přes dnešní optikou takovou „maličkost“ odstoupil.
U další ministryně spravedlnosti a dnes předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Taťány Malé už před pár lety musely uběhnout necelé dva týdny, aby odstoupila. Stalo se tak na základě konfrontací s její eufemisticky řečeno nedostatečnou diplomovou prací o chovu králíků, která se nápadně z velké části shodovala s cizí diplomkou obhájenou jen o pár let dřív.
Někteří z politiků se během let vypravovali pro „rychlé“ tituly na Slovensko či do Polska a další si vystačili třeba s diplomkou na soukromé VŠ čítající jen pár stran. Jedno mají vesměs jejich práce společné - nikomu se s nimi nechce chlubit na veřejnosti, sebekriticky si asi uvědomují, že by v akademickém prostředí výsledek jejich studia zkrátka neobstál ani po přimhouření obou očí.
Ovšem nikdo z nich nemá na sebevědomí majitele desetitisíců knih v garáži a někdejšího adepta na ministra čehokoliv Filipa Turka. Ten se rozhodl „vytřít zrak“ všem škarohlídům, kteří zpochybňují jeho nárok na titul MGR., a uveřejnil během pár hodin hned dvě varianty svého vysokoškolského diplomu.
Na první pohled možná vypadaly věrohodně, ale maximálně pro někoho, kdo se ještě nenaučil číst nebo neumí česky. Počet chyb a odlišností v první i druhé variantě zákonitě vedl k legitimnímu dotazu, kdo mohl takový diplom vydat.
Pokud šlo skutečně o pravý doklad z pražské University College Prague zaměřené primárně na hotelnictví, pak zarazí překlepy, které by si snad žádná škola honosící se názvem „vysoká“ neměla dovolit na oficiálním dokumentu vypustit do světa.
V opačném případě, ke kterému vede i poznámka z Turkova facebooku „AI obsah“, by ovšem šlo o trestný čin podvodu a padělání veřejné listiny, za které v závažném případě hrozí kromě pokuty i odnětí svobody na několik let.
V obou verzích jde ovšem o další z řady kontroverzí Filipa Turka, které dokládají přímo jasnozřivé hodnocení jeho osoby coby potencionálního ministra prezidentem Petrem Pavlem, když se jej rozhodl nejmenovat za člena Babišovy vlády.
Běžný člověk by se takhle „chycený za ruku“ při podvodu styděl tak, že by nejméně do konce roku chodil kanálem. U Turka ale nejspíš nic takového nehrozí. Tipuji, že nás i letos bude čekat nejpozději 17. listopadu nějaké to „zahajlování do xichtu“.
Pro další informace:
