Článek
Od minulého úterý, kdy prezident Petr Pavel zveřejnil pozoruhodné SMS, které posílal dvojministr Macinka v hlubokých nočních hodinách jeho poradci Petru Kolářovi, aby „vyjednával“ podpis pod jmenovací dekret Filipa Turka coby ministra pro životní prostředí, se dějí pozoruhodné věci.
Od svého bývalého mluvčího už stihl dát ruce pryč exprezident Václav Klaus, který mu vzkázal, že se do zmíněné nátlakové komunikace vůbec neměl pouštět. Premiér Andrej Babiš chtěl působit státnicky a nabízel kulatý stůl, kde by moderoval setkání prezidenta se zatím ještě pořád ministrem zahraniční.
Když ale z Hradu dostal strohý vzkaz, že za svou vládu a její chování odpovídá jen a pouze premiér osobně a s nikým jiným nemá hlava státu proč se bavit, otočil a začal po svých spolustranících vysílat směrem k Motoristům sobě vzkazy, jak moc to bylo od Macinky nešťastné, když si chtěl zahrát na tvrďáka a tlačit prezidenta ke zdi.
Při vší úctě, dovedete si takový souboj představit? Myslím, že je nasnadě, proč se prezident nelekl a z boje neutekl. Své definitivní slovo k Filipu Turkovi už řekl a není důvod, proč by jej měl měnit. Ostatně, u zmocněnce pro Green Deal není vidět jakákoliv sebereflexe „mladistvých hříchů“, a že by se začal v posledních týdnech intenzivněji věnovat ochraně přírody, případně do ní i osobně pěšmo vyrazil, jsme si taky na jeho sociálních sítích nemohli všimnout.
Dost podstatně změnila celou situaci kolem Macinkova „vyjednávání“ iniciativa Stojíme za prezidentem., která do sobotního večera stihla vysbírat na 570.000 podpisů. Ať jsem pátrala, jak jsem pátrala, podobnou petici, kde by lidé svými jmény stvrzovali, že stojí za ministrem Macinkou, jsem nikde nenašla. Ale možná je to tím, že jen umím špatně hledat?
V předvečer nahlášené demonstrace na podporu Petra Pavla na Staroměstském náměstí, kterou museli organizátoři pro velký zájem rozšířit i na spodní část Václavského náměstí, Petr Macinka i Filip Turek viditelně znejistěli a vydali se pro rady až domů k Miloši Zemanovi.
Netuším, zda to byla objednávka bývalé hlavy státu nebo jejich vlastní iniciativa, ale cestou se stavili dle svých slov v rychlém občerstvení pro španělské smažené těsto, které se navíc obvykle namáčí v zemi původu do rozehřáté čokolády. Prostě ideální menu pro člověka, který trpí cukrovkou, chcete-li mu ještě přitížit.
Zda jim za to lánský lišák poradil nějakou úžasnou taktiku sice zcela náhodně přítomnému novináři při svém odchodu neprozradili, ovšem Petr Macinka si opět neopomenul kopnout do jednoho z pilířů Českého státu, když zpochybnil nestrannost Ústavního soudu.
Možná by nebylo od věci, aby si coby absolvent politologie a mezinárodních vztahů na soukromém CEVRO institutu po čase vytáhnul ze své knihovničky skripta a zopakoval si kapitoly o rozložení moci ve státě. Třeba by tam našel víc, než co znamená jím zpopularizovaný výraz „kohabitace“.
Pokud už se Macinkovi s Turkem během zdvořilostní schůzky v Zemanově lánské vile nějaké pikle podařilo ukout, nejspíš to uvidíme na jejich dalším postupu v nejbližších dnech. I když upřímně - tak suverénní státnický krok, jakým by bylo podání demise - se asi čekat nedá.
Pro další informace:
