Článek
Gertruda vyrůstala se svými sedmi sourozenci na jihu dnešního Německa, ale nikoliv vzdálena od dění v evropských panovnických rodech.
Díky matce Agnes z Rochlitzu byla příbuznou s lužickým rodem Wettinů, přes otce pro změnu měla přímé vazby hned na několik králů. Bertold IV. z Andechsu se pyšnil titulem vévoda meranský, ale měl mnohem větší ambice.
To ho vedlo nejen k účasti na výpravě císaře Jindřicha VI. na Sicílii, kde bojovali proti vzbouřené normanské šlechtě. Císař, který držel i korunu sicilského krále, se po porážce vzbouřenců rozhodl jednou pro vždy ukázat, jak se povede každému, kdo proti němu povstane.
Nechal své zajatce zaživa upálit, další rozřezat pilou nebo nabodnout na kůly. Pro jejich vůdce dokonce po dobytí hradu Castrogiovanni vymyslel zvlášť spektakulární popravu. Nechal mu posadit na hlavu rozžhavenou korunu a přibít ji dlouhými hřebíky přímo k lebce odsouzence.
Bertold vše viděl na vlastní oči, ale ani to ho neodradilo od dalšího dobrodružství. Tím byla křížová výprava s Fridrichem Barbarossou do Svaté země, kde připadla vévodovi z Meranu čestná role nosiče císařovy zástavy.
Díky tomu získal Bertold pro svůj rod nové pozemky a titul markrabě istrijský. Z jeho dcer se staly žádané nevěsty, čehož Bertold obratně využil a propojil svůj rod hned se dvěma mocnými trůny.
Starší dceru Anežku provdal za francouzského krále Filipa Augusta a nijak mu nevadilo, že zakladatel zámku Louvre byl v té době už tři roky ženatý s Ingeborg Dánskou. Svůj sňatek s ní totiž Filip zrušil ihned po svatební noci, kdy ji i zapudil ode dvora. Čekalo se jen na „maličkost“ - listinu od papeže, jímž by byl svazek oficiálně rozveden.
Jenže papež Innocenc III. si dával na čas, nelíbilo se mu Filipovo oficiální zdůvodnění, že jej novomanželka uhranula a z něj se stal impotent. Zajímavé je, že kletba nefungovala v případě nové manželky Anežky, která Filipovi stihla porodit dvě děti a při porodu třetího zemřela, aniž by se dožila oficiálního potvrzení, že je i v očích církve vdanou ženou.
Královna Gertruda (1185 - 1213)
Ani druhou dceru, kterou Bertold provdal, nečekal právě klidný život. Gertrudě bylo v roce 1203 osmnáct let, když si brala Ondřeje, mladšího bratra uherského krále Emericha. Sňatek měl zklidnit ženichovu nepokojnou povahu, s níž usiloval o královské pocty.
Prozatím se mu povedlo na svém bratrovi vydobýt území Dalmácie a Chorvatska, kde se choval jako suverénní panovník, ale tady se jeho ambice rozhodně nezastavily. Posílený o tchánovo postavení a přímé vazby na císaře se rozhodl zajít ještě dál. Když Emerich zemřel a zůstal po něm jen čtyřletý syn Ladislav, korunovaný králem, Ondřej se prohlásil za jeho regenta a de facto vládl celé zemi.
Jak malý Ladislav, tak i jeho matka Konstancie Aragonská, se stali Ondřejovými zajatci. Naštěstí se Konstancii podařilo tajně vyjednat útěk do Vídně, ke dvoru rakouského vévody Leopolda Babenberského, odkud se měli s císařovou pomocí snažit o navrácení Uher. Všechno ale zhatilo úmrtí malého Ladislava o rok později. Pak už Ondřejovi nic nebránilo posadit si oficiálně uherskou královskou korunu na hlavu.
Novopečenému královskému páru se otevírala cesta k zářné budoucnosti, zvlášť, když se jejich rodina utěšeně rozrůstala. Postupně se jim narodili tři synové a dvě dcery. Tím se posilovalo i postavení Gertrudiny rodiny v rámci dvora, zvlášť jejího mladšího bratra Bertolda V. z Andechsu, který se přes odpor domácí šlechty stal v pouhých 26 letech biskupem koločským, o tři roky později dokonce vévodou sedmihradským a zástupcem svého švagra v době jeho nepřítomnosti na trůnu.
Pohoří Piliš v dnešním Maďarsku
To už bylo na uherské šlechtice moc a vymysleli proti Bertoldovi intriku. V době, kdy byl král Ondřej na jedné z válečných výprav do Haliče, kde se pokoušel s německými rytíři zabránit pronikání pohanských Kumánů do Evropy, obvinili Bertolda, že znásilnil manželku urozeného župana Petra a žádali jeho hlavu.
Bertoldovi se podařilo na poslední chvíli uniknout, proto se hněv spiklenců obrátil proti královně. Přepadli její loveckou družinu v pohoří Piliš a zavraždili ji i některé ze členů doprovodu. Naštěstí se dalším podařilo uniknout, aby o zločinu informovali krále. Ten se okamžitě vrátil do země, nechal vrahy zatknout a exemplárně popravit.
Po Ondřejovi nastoupil na uherský trůn jeho syn Béla VI., jeden z nejschopnějších panovníků v zemi na Dunaji, který se mj. mimořádně zasloužil o rozvoj Horních Uher (dnes Slovenska), a také zastavil alespoň na čas pronikání Tatarů.
sv. Alžběta Durynská (1207 - 1231)
A do historie se výrazně zapsala i druhá dcera Gertrudy a Ondřeje, Alžběta Durynská. Otec ji poslal po smrti Gertrudy coby čtyřletou na výchovu na dvůr budoucího manžela na hrad Wartburg. Jako patnáctiletá si vzala Ludvíka Durynského, ale jejich manželství trvalo jen pět let, než Ludvík zemřel v Itálii, kde zastupoval císaře Fridricha, na mor.
Alžběta mezitím spravovala jeho zemi a musela si poradit s následky povodní, s morem i výchovou svých třech dětí. Pod vlivem své pevné víry a františkánského učení o chudobě se stala dnešním jazykem filantropkou. Prodala všechny své šperky i nákladné oděvy a za získané peníze postavila nedaleko hradu Wartburg špitál, kam denně docházela a osobně se starala o jeho obyvatele.
Když ji rodina nutila, aby se znovu provdala, rozhodla se odejít od svých dětí a sloužit jako laická sestra v dalším ze svých špitálů, tentokrát v Marburgu. Nevyhýbala se žádné práci - vařila, uklízela, ošetřovala nemocné, což si vybralo daň na jejím zdraví. Zemřela v pouhých 24 letech a rekordně rychle - už čtyři roky poté - byla v roce 1235 prohlášena papežem Řehořem IX. za svatou.
Dodnes je sv. Alžběta patronkou alžbětinek, řádových sester, které se věnují péči o nemocné - ať už jako zdravotní sestry, ošetřovatelky či lékařky. Jejich heslem je „Naší povinností je činit druhé radostnými.“
Hrad a město Marburg
Pro další informace:
Richard Pražák: Dějiny Uher a Maďarska v datech, Libri, 2010
