Článek
Jako z románu znějící příběhy o bohatých amerických dědičkách, které se na přelomu 19. a 20. století vydaly hledat do Evropy ženichy s modrou krví, nejsou až tak daleko od pravdy. Jednou z těch, kterým hrozil osud „prodané nevěsty“ byla i Gladys Vanderbilt, vnučka jednoho z dopravních magnátů 19. století.
Její dědeček Cornelius „Commodor“ Vanderbilt z rodu nizozemských přistěhovalců do New Yorku kdysi začínal s kapitálem 100 dolarů, za které si koupil první loď na převážení lidí i nákladů. Netrpěl žádnými skrupulemi a po čase se mu podařilo ovládnout newyorskou lodní dopravu. Nebál se riskovat a zavedl do ní v té době nové parníky.
Mimoto se se čím dál tím víc poohlížel po právě se rozvíjející železnici, na kterou posléze vsadil. Podařilo se mu získat takové jmění, o jakém se jeho současníkům ani nesnilo. Většinu ze své pozůstalosti v hodnotě 100 miliónů odkázal svému synovi Williamu Henrymu a jeho čtyřem synům. Ostatních 12 dětí a jejich potomků se muselo „spokojit“ jen s částkami ve statisících dolarů, ale i to bylo v 70. letech 19. století obrovské jmění.
Jedním z Williamových synů byl i Cornelius Vanderbilt II., který si vzal za ženu Alici Claypoole Gwynne z vážené rhodeislandské rodiny. Propojení peněz s jednou z nejstarších newyorských rodin byl krok vzhůru, ale pořád tomu ještě chybělo něco, co by dodalo víc lesku - opravdový šlechtický titul. V jiné větvi rodiny se podařilo provdat sestřenku Consuelo do Anglie za vévodu z Marlborough, tak proč by se to nemělo povést i ambiciózní Alici s některou s jejích tří dcer?
Novomanželé Széchenyi v roce 1908
Proto se vydala Alice s čerstvě osmnáctiletou Gladys po evropských lázních na obhlídku, kdo by se pro její nejmladší dceru hodil nejlépe. Když potkala uherskou hraběnku Alexandru Sztaray-Szirmay et Nagy-Mihály, slovo dalo slovo a matka povolala do Berlína na ples svého pětadvacetiletého syna László Széchenyiho. Rodokmen jeho rodu sahal až do 15. století, což se Alici coby matce dědičky 30 miliónů dolarů pozdávalo dostatečné. Kupodivu, i když šlo o domluvený sňatek, mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra, a tak se mohla 28. ledna 1908 slavit v New Yorku velkolepá svatba.
Na svatební cestu odjeli novomanželé do Evropy, kde se Gladys poprvé podívala na panství rodiny svého muže. Z neustále pulsujícího velkoměsta se rázem ocitla v téměř nedotčené krajině Vihorlatu na východě Slovenska, v Rémetských Hamrech. Ještě o kus dál se nacházelo místo, které se americké milionářce vrylo hluboko do srdce - hluboké jezero Mořské oko ležící ve výšce 619 metrů nad mořem.
Mořské oko
Zatímco její muž se rozhodl stát uherským Vanderbiltem a investoval vysoké částky z věna své ženy do výstavby železnice a do dolů, mladá manželka se rozhodla přinést modernizaci do dosud silně rurálního kraje.
Její zásluhou sem byla dovedena elektřina, vodovod, zabezpečila vesničanům zdravotní péči včetně léků zdarma, nechala postavit pilu, kde mnozí našli práci, platila dětem obědy v místní škole a pro nejchudší otevřela účet v obchodě, aby si mohli příležitostně vyzvednout balíček potravin, vyjma tabáku a alkoholu. Dokonce tu zřídila i první kino.
Starším lidem, kteří už nemohli pracovat, nařídila vyplácet důchod a občas v neděli chodila do chalup, kde nahlížela do hrnců. Pokud v nich nebylo maso, nechala ho dovézt ze svého sídla. Podle pamětníků se přitom nikdy nechovala povýšeně, ptala se lidí na to, co je trápí a v mezích svých možností se jim snažila pomáhat.
Nadine a Sylivia - dvě z celkem pěti dcer
Ačkoliv se na ní uherská šlechta původně dívala dost nepřátelsky a jejího muže vysloveně považovala za zlatokopa, Gladys se naučila brzy obstojně maďarsky a dokázala si většinu vyšší společnosti získat na svou stranu. To se později hodilo, když jejímu muži nevyšlo podnikání a skončil s astronomickou ztrátou 7 miliónů dolarů.
Díky svému vlivu zajistila Gladys manželovi důstojné místo maďarského velvyslance ve Spojených státech, kam se ve 30. letech odstěhovali. V té době už se rodina rozrostla o 5 dcer.
Zámeček Mořské oko
Na Slovensko se ale všichni pravidelně vraceli, především na léto. Gladys nechala u svého milovaného Mořského oka postavit malý zámeček, který později využívala nejen její dcera pro léčbu plicního onemocnění. V té době se až k jezeru dalo dojet díky úzkokolejce, která se bohužel nedochovala.
Její muž zase vybudoval nedaleko lovecké chaty zvěřinec, kde se chovali američtí bizoni, jeleni sika a mufloni. Díky tomu sem na lovy jezdila řada jeho přátel, kteří se smířili s faktem, že se oženil s Američankou. László zemřel v létě 1938.
Po 2. světové válce už se rodina na Slovensko nevrátila, i když Gladys ještě do 50. let posílala místním dětem vánoční dárky, zpravidla oblečení a hračky. Její sídlo v Remétských Hamrech bylo znárodněno a stala se z něj lesnická škola. Ta ale nedopatřením vyhořela a později byl na základech vybudován dětský domov.
Gladys v roce 1921
Ačkoliv Gladys zemřela už v roce 1965, lidé v okolí dodnes na „svou“ Američanku vzpomínají. Po listopadu 1989 několikrát přijela na návštěvu její nejmladší dcera Ferdinandie zvaná Bubby, která si nejen chtěla připomenout místa, kde vyrůstala, ale zároveň učila v nedalekých Kapušanech angličtinu. Na počest její i její matky a rodiny proto místní uvažují, že by tu zřídili malé muzeum.
Pro další informace:
