Článek
Jihočeské Madony s esovitě prohnutým bokem, na kterém hýčkají Ježíška, ukřižovaní Spasitelé, ale i mistrovsky vyřezávané Piety či svatí patroni - to všechno jsou cenné památky, které Alšova jihočeská galerie vlastní nebo je má v dlouhodobých zápůjčkách.
Po zrušení letité expozice jihočeské gotiky v prostorách zimní jízdárny zámku v Hluboké nad Vltavou se hledal nový důstojný prostor, kde by mohly být opět vystaveny.
Volba padla na gotické sklepení pod domem galerie v centru Českých Budějovic, kde byla koncem května letošního roku zpřístupněna coby část nové expozice Chrámem, kruhem, strání.
Pohled do první části expozice
V klenutých prostorách nesených dvojicí sloupů jsou na antracitových zdech i v prostoru naaranžována díla z někdejší sbírky diecézního muzea v Českých Budějovicích, která po roce 1951 dostala do správy právě Alšova jihočeská galerie.
Z temných stěn vystupují bohatě zlacené obrazy s hlubokou duchovní tématikou, která přes staletí vedou dialog s dušemi bývalých obyvatel domu, kteří nebyli vždy v křesťanském světě vítáni.
Wortnerův dům má totiž za sebou barvitou historii. Na jeho místě od časů krále Jana Lucemburského stávaly domy vyhrazené pro židovské obyvatele jihočeského královského města. Naproti nim dokonce kdysi stála nejstarší synagoga ve městě.
Možná byl dokonce právě tady v roce 1378 vystaven dlužní úpis, podle kterého si jistý zeman Jan Žižka z Trocnova půjčil před svědky od dvou místních Židovek peníze. Vzhledem k tomu, že dlužní úpisy se po zaplacení ničily, napovídá dochování listiny až do dnešních dnů, že peníze už nikdy nebyly navráceny svým majitelkám.
Deskový obraz sv. Kateřiny a sv. Doroty z Doudleb - zadní strana s havranem bránícím tělo sv. Vincence ze Zaragozy
Dobrodružnou minulost ale neměl jen sám dům, který - než se stal útočištěm galerie - si zažil mj. minulost kořalny a v roce 2002 byl dokonce částečně zatopen při povodních.
Pohnutým byl i osud oboustranného obrazu sv. Kateřiny a sv. Doroty z Doudleb. Ještě před 100 lety totiž sloužil jako provizorní kryt vikýře na půdě jednoho z doudlebských stavení. I proto se nedochoval celý, jeho dřívější majitel jej totiž přiříznul na rozměr odpovídající jeho tehdejší potřebě.
Teprve odborníci po jeho restaurování přišli na skutečnost, že „obyčejný“ obraz dvou světic nese na reverzní straně pro jižní Čechy naprosto netypický výjev. Na mořském břehu leží mrtvé tělo sv. Vincence ze Zaragozy, které brání havran před divokým psem.
Patronovi cihlářů, hrnčířů, ale také vinařů a námořníků, byl zasvěcen právě doudlebský kostel a nalezená deska patřila k původnímu středověkému oltáři, který byl v 18. století vyměněn za modernější, barokní variantu. Tehdy se také nejspíš původní malba ocitla v domě farníků, kde ji později „prakticky“ upotřebili.
Zšeřelá atmosféra, ze které vystupují jednotlivé malby a sochy, má v sobě cosi mystického
Na středověkou expozici navazuje v přízemí výběr ze sbírek Alšovy jihočeské galerie z 19. a 20. století, kdežto další patro je určeno dočasným výstavám. Pod střechou jsou pak prostory pro knihovnu a edukační sál.
Bez zajímavosti nejsou ani dvě volně přístpné terasy - střešní s výhledem na Černou věž i zahradní s příjemným prostorem pro chvíli oddechu mezi jednotlivými expozicemi.
Jediný nedostatek, který by mohli návštěvníci autorům nové expozice ve sklepních prostorách Wortnerova domu vytknout, je horší čitelnost bílých informačních popisek, které u některých artefaktů nejsou dostatečně osvětleny.
Ale snad se i tahle malá piha na kráse podaří brzy dořešit a nová výstava pak může směle aspirovat na galerijní perlu letošního roku - minimálně na jihu Čech.
Citlivě zrestaurovaný reliéf 14 svatých pomocníků (1493) z Rožmberka nad Vltavou zdobí kromě ústřední postavy Krista jako vládce světa a odpovídajícího počtu přímluvců kolem něj i symboly čtyř evangelistů v rozích - Markův lev, Matoušův anděl, Lukášův býk a Janova orlice.
Pro další informace:
