Článek
Anglický rodák Thomas H. Buckingham patřil na přelomu 19. a 20. století k nejlepším žokejům v Evropě a potvrdil to i svými vítězstvími v letech 1899, 1900 a 1904 ve Velké pardubické. Pravda, v análech slavné steeplechase je jeho jméno uvedeno trochu zkomoleně jako Thomas H. Buckenham, ale na výplatní listině knížete Schwarzenberga už je zapsán správně.
Do hlubocké jízdárny a konírny, která sama vypadala bez nadsázky jako zámek, nastoupil Buckingham na doporučení hraběte Kinského, v jehož barvách v Pardubicích jezdil. Jenže to už čas pokročil a z ohebného žokeje se stal otec rodiny, který hledal něco stabilnějšího k obživě tří dětí. Čtvrté se mu narodilo během služby na Hluboké.
Proto souhlasil vzít místo podkoního neboli štolby na schwarzenberském panství. Kromě výcviku koní to obnášelo i údržbu a drobnější opravy postrojů, dohled nad čeledí ve stáji, hospodárné nakládání s podestýlkou a dohled nad kvalitou krmení knížecích koní. Na nové místo nastoupil v roce 1908 a přivedl s sebou samozřejmě i svou manželku a děti.
Ačkoliv celý život jezdil na koních a utrpěl i nejeden pád, nakonec se mu stal osudem modernější dopravní prostředek s koňmi ukrytými pod kapotou. V červnu 1915 jel Buckingham s dalšími knížecími zaměstnanci do Třeboně.
V zatáčce mezi vsí Štěpánovice a dvorem Vranín u auta náhle praskla pravá přední pneumatika, vůz se stal neovladatelným a narazil nejdřív do stromu, a pak ještě do sloupu telegrafního vedení. Ostatní tři cestující vyvázli jen s lehčími zraněními, ale Buckingham byl na místě mrtvý.
Řadu postrojů i dalšího vybavení z hlubocké jízdárny můžete obdivovat na zámku v Českém Krumlově
Bylo celkem příznačné, že život slavného žokeje vyhasl právě v automobilu. Od roku 1907 totiž i Schwarzenbergové postupně začínali dávat přednost modernějšímu typu přepravy pro sebe i své zaměstnance.
K „přepřahání“ došlo symbolicky na zlaté svatbě vládnoucího knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu a jeho manželky Idy, která se slavila také na Hluboké. Zatímco jubilující manželský pár zdravil začátkem července 1907 přihlížející ještě z otevřeného kočáru, za ním jedoucí synové už se vezli v novém automobilu. Názornějšího důkazu, že i jih Čech vstupuje do nové dopravní éry, se už stovkám diváků shromážděným kolem cesty ani dostat nemohlo.
Přesto zůstali koně i dál nedílnou součástí života Schwarzenbergů - ať už šlo o silné valachy v lesích a v zemědělství, nebo o ušlechtilé klisny a hřebce v zámeckých konírnách. Na Hluboké už je sice nenajdete, honosnou jízdárnu tu před desítkami let zaplnila svými exponáty Alšova jihočeská galerie, ale celou řadu překvapivých detailů můžete obdivovat v expozici věnované schwarzenberským koním a všemu kolem nich na zámku v Českém Krulově.
Pro další informace:
K. Cichrová: Mobilita nobility. Schwarzenberská sbírka historických dopravních prostředků, NPÚ, 2015
