Článek
Pokud se na ně vydáte, možná byste si čekání na koncert, případně povídání se známými nad zmrzlinou nebo půllitrem mohli zpříjemnit i tím, že zvednete oči k zvláštně oblému domu, který se vypíná do výšky šesti pater na souběhu ulic Kozí, Jezuitské a Běhounské ulice.
Jeho předchůdce už tu stál někdy ve 14. století a tehdy se mu přezdívalo Ptačí dům. Možná tu sídlil nějaký ptáčník, nebo před ním rostl strom, na kterém ráno koncertovali opeřenci zdaleka i zblízka.
Co tu už v té době ale určitě bylo slyšet, to byl zvuk vody vytékající ze Zlaté studny. Přes 10 metrů hluboký zdroj vody sloužil všem z okolních domů k vaření, praní i očistě, takže se u něj za den vystřídaly desítky žen s putnami, které si sem pro čerstvou vodu přicházely.

Pohled z roku 1900 od kostela sv. Jakuba směrem k dnešnímu náměstí Svobody, vlevo původní objekt, který byl během asanace nahrazen Marienhofem
Později, když Ptačí dům nahradil zájezdní hostinec U zlaté studny, se tu s nimi setkávali i muži, kteří chodili nabírat vodu pro ustájené koně kupců přivážejících zboží na nedaleký Dolní rynk (dnes Náměstí Svobody).
S 19. stoletím přišla i do Brna nová móda kaváren, čehož využil i podnikavý Anton Spranz. Jeho Café Spranz, které nahradilo hostinec, vyhledávali především důstojníci c. a K. rakouské armády ubytovaní v bývalé Jezuitské koleji, doslova pár kroků odtud (dnes ulice Beethovenova a sídlo Českého rozhlasu Brno). Ti si oblíbili zejména prosklenou verandu, které Brňané trochu hanlivě přezdívali „opičinec“.
Od Antona Spranze koupil na přelomu století dům advokát Moritz Schratter, který počítal s jeho asanací. Spojil dvě vedlejší parcely a nechal na nich podle projektu Maxima Johanna Montera v roce 1905 postavit zaoblený dům v momentálně módním secesním stylu.

Reliéf dámy s hadem, pávem a puttim
Průčelí nového domu korespondujícího výškou s okolními novostavbami ozdobil název Margaretenhof (Margaretin dvůr). Jméno dostal podle Schratterovy manželky Margarety. Prý to dokonce byla ona, kdo si na manželovi vyprosil, aby přízemí a patro nechal vyčleněné opět pro kavárnu, která tu ostatně funguje dodnes.
Secesní výzdobu dostalo nejen průčelí, ale celý dům. Kolemjdoucí si zvlášť v posledních letech, kdy prošel rekonstrukcí a vrátily se mu původní barvy, všimnou reliéfu ženy na zlatém pozadí. Dokud byla dřív postava natřená šedým odstínem fasády, řada lidí si myslela, že se jedná o Madonu. Ale v posledních letech je zřejmé, že s náboženským motivem nemá nic společného.
Typicky Art Deco kráska je totiž oděná do téměř průsvitného šatu a spíš než dítěte, které se jí vznáší po boku, si všímá páva. Navíc na medailonovém pozadí s florálním motivem se ovíjí had. Pokud by mělo jít skutečně o Pannu Marii, spíš by na hadovi stála coby symbol vítězství víry nad ďáblem. Takhle je spíš uvěřitelnější výklad, že by se mohlo jednat o Venuši s Kupidem.
Motivy ženských bust s květinovými věnci, dětských hlaviček a váz ovinutých hady se objevují i ve výzdobě interiérů, kde už v době svého vzniku poutaly pozornost návštěvníků kavárny, včetně členů německého šachového kroužku, který tu našel zázemí až do 2. světové války.

Zlatá studna
Téma hada se objevuje i coby chrlič na kašně, která vyrostla v roce 2007 nad bývalou Zlatou studnou. Dnes ji tvoří třítunová pískovcová „vana“, z níž vykukují pták s kobrou.
Ještě zajímavější je ale její spodní část. Díky průhlednému prstenci ze skla můžete nahlédnout do původní studny a třeba se na chvíli zasnít, jak kolem vás klapou podkovy koňských povozů nebo se procházejí urostlí důstojníci v nazdobených vycházkových uniformách císaře Františka Josefa.
Pro další informace:
Martin Martinec: Příběhy brněnských vil a domů, CPress, 2026






