Článek
Jejich příbuzné „kanadské borůvky“ mne naopak zklamaly na celé čáře. Dostalo se mi jako desetileté pozvání od otcova kamaráda do šlechtitelské stanice, kde se prý pěstují borůvky na keři, aby se k nim nemusel nikdo sklánět. Těšila jsem se, ale při prvním „zobnutí“ mne zaskočila jejich mdlá chuť, která si v ničem nezadala s milovanými lesními plody.
Už je to nějaký pátek, kdy se začaly tyhle „takyborůvky“ objevovat i v našich obchodech a na zahradách. První sazenice se prodávaly na Země živitelce těsně před rokem 1989 a byl o ně obrovský zájem. Návštěvníci si je vozili domů jako velkou vzácnost, kterou tehdy skutečně byly.
Velké, modré plody vypadaly efektně třeba jako ozdoba na dortu, zdaleka se tak rychle nezkazily, jenže pro mě to pořád nebyly ty „pravé“. A tak si do naší domácnosti cestu nenašly…prozatím.
Borůvkové lány rostou na dohled od Pálavského návrší
Letošní rok byl katastrofa co do samosběru jahod, které kvůli deštivému počasí víc hnily než zrály. O moc lepší to nebylo ani s meruňkami, na stromě jsme našli všeho všudy dvě a samosběr u známých nestihli. Trochu lepší to bylo s třešněmi a vypadá to, že letos možná bude zase po čase „švestkový rok“, ale na povidla si musíme ještě chvíli počkat.
Proto když se k nám dostala zpráva, že před pár lety vznikla plantáž kanadských borůvek, či přesněji řečeno brusnic chocholičnatých v Ivani, coby kamenem dohodil na Mušovských jezer, řekli jsme si, proč to nezkusit?
Borůvková plantáž pár kroků od vinohradů
Hned na kraji obce nás navedl ukazatel do agrofirmy, která se soustředí hlavně na cibuli, česnek a brambory. Borůvky přidali před šesti lety jako „bokovku“ a prý jim to hodně lidí rozmlouvalo. Risk se ale vyplatil. Nakonec se odhodlali k poměrně slušné rozloze čítající 11 řad a 3.200 keříků, které jsou kompletně zakryté sítěmi.
Proti nenechavým ptákům jsou navíc pěstitelé „jištěni“ amplióny, co každých pár minut reprodukují nahlas křik dravců nebo houkání sov. Díky tomu si člověk v lehkém stínu pod sítí připadá chvílemi jako ve skutečném lese.
Přijíždíme něco po osmé ráno ve všední den, ale kupodivu je tu až na pár brigádníků poměrně prázdno. Až po nás přichází starší pár od Vyškova, který sem letos vyrazil už podruhé. Manželé mají uprostřed uličky několik přepravek s krabičkami a trhají pro rozvětvenou rodinu.
Některé plody byly velké jako 2koruna
Stejně jako dvě kamarádky středního věku, které dorazí těsně před devátou, berou sběr nejen jako obohacení domácího jídelníčku, ale i příjemný výlet a možnost relaxace, po které vás - na rozdíl od sběru jejich lesních příbuzných - nebudou bolet záda ani kolena.
Další příchozí se svěřují, že jsou tu letos už potřetí a zároveň si pochvalují, že sem mohou vzít i děti, což není na každém samosběru až tak zvykem. Nikomu nevadí, když sem tam pár borůvek ochutnáte, zatím jich na keřících pořád ještě visí dost k dozrání.
O tom, že se s malými návštěvníky počítá, svědčí i menší dětské hřiště u prodejny, kde se váží nejdřív prázdné nádoby, a pak při odchodu plné. Pro jistotu jsme vzali několik menších, které se nám podařilo zaplnit ani ne za hodinu.
Borůvkové lány se síťovým baldachýnem nad hlavou
Váha nakonec ukázala slušných 5 kilo modrých bobulek, které kupodivu už vůbec nechutnají tak nevýrazně a suše, jak jsem si je z dětství pamatovala. Nejspíš se během let podařilo vypěstovat druhy, které se chuťově i šťavnatostí víc podobají borůvkám z lesa, byť tak jako ony neobarví jazyk ani prsty. Každopádně jsem je vzala na milost.
Letos už to asi znovu na borůvkovou plantáž v sousedství vinohradů a na dohled od Dolních Věstonic nestihneme. Samosběr bude pomalu končit, ale myslím, že se sem nejpozději do roka vypravíme zas.
Pro další informace:
