Článek
Pravda, šlo o čísla vycházející z předvolebních průzkumů, ale je to další z ran, které v poslední době dopadají na bedra předsedy hnutí ANO.
Trochu to připomíná stav před čtyřmi lety, kdy se Ivan Bartoš vezl na vlně předvolebních preferencí a už si plánoval první premiérský proslov, když se přízeň voličů přelila jinam a on skončil tak říkajíc „pod hladinou“.
Expremiér Babiš správně tušil, že to, co na jaře vypadá na fenomenální úspěch, nemusí až do dne voleb vydržet, což se také začíná plnit. Navíc mu povstala dravá konkurence, která se pere o jeho voliče s hlasitým Stačilo! a Jo!, o Motoristech přidávajících plyn ani nemluvě.
To ale pořád není všechno. Největší vrásky na čele dělají ANO personálie - za dobu působení „lepší stínové vlády“ se totiž ukázalo, že její nominanti na skutečná ministerská křesla nemají dost erudice a začal horečný lov na bývalé ministry.
Zatím se podařilo nalákat zpět hned tři „kousky“ - Adama Vojtěcha nechvalně provázaného s covidovými opatřeními, Richarda Brabce, který dělal všechno pro to, aby odvrátil podezření od Babišovy Dezy při otravě Bečvy, a Roberta Plagu, který nechal dojít na práh středních škol silnou generaci, aniž by jej jakkoliv zajímala modernizace přijímacího řízení, potažmo navýšení míst na SŠ.
To do budoucna nebudí moc optimistická očekávání, přičteme-li další „staré známé“ multiministra Karla Havlíčka a tiktokovou krotitelku rozpočtu Alenu Schillerovou, o Radku Vondráčkovi snícím tu o ministerstvu zahraničí, příště o resortu práva ani nemluvě. Kdysi se Andrej Babiš oháněl tím, že jednotlivé úřady musí řídit odborníci. Řadu z nich už jsme viděli v akci a moc přesvědčivé to nebylo.
Medvědí službu dělá svému někdejšímu krajanovi i Slovensko pod čtvrtou vládou spřáteleného Roberta Fica. Ten si přizval k řízení země takové „odborníky“, kteří v přímém přenosu rozkládají zdravotnictví, kulturu, životní prostředí i finance. Jejich jedinou kvalifikací byl počet „lajků“ na sociálních sítích a podle toho také jejich řízení svěřených odborů dopadá. Na jedné straně pak odpouští slovenský premiér covidové pokuty, na druhé vyzývá k dodržování opatření v důsledku výskytu slintavky a kulhavky.
Ovšem nejtěžší hlavu teď dělá Andreji Babišovi jeho „sázka na jistotu“ - americký prezident Donald Trump a jeho veletoče v zahraniční politice, kdy si se cly a budoucností jednotlivých zemí pohazuje jako žonglér s míčky, než si najde jinou rekvizitu. Dění kolem rusko-ukrajinské války, kterou sliboval ukončit do 24 hodin, a teď od ní dává ruce pryč, budiž největším varováním, stejně jako jeho snaha vrátit vývoj Ameriky minimálně o 100 let zpátky.
ANO donedávna hrdě nosilo červené čepice inspirované Trumpovou kampaní, ale dnes už se ke svému zámořskému guru raději moc nezná. Což je jedna z mála chvályhodných strategií v jejich předvolební kampani s absentujícím volebním programem.
Po pravdě, ani bych se nedivila, kdyby ANO začalo nenápadně slevovat ze své touhy po vítězství. Ono jinak se vládne v době relativního klidu a s plnou kasou, odkud se tak dobře rozdává svým voličům, jinak v době nestability a chaosu, kdy to, co platí jeden den, za dalších 24 hodin je naprosto postaveno na hlavu.
V takových časech jde celá popularita/populismus k šípku a troufnout si na kočírování státu skrz dobu vymknutou z kloubů může jen ten, kdo má vize i dál, než na vlastní agrodvorek. A to, při vší úctě, hnutí ANO prostě NEní.
Pro kontext:
