Článek
Touha po dítěti je u žen občas větší než možnosti seznámit se. Případně muž jejich života trpí neplodností, ale vzájemně se domluví, že dítě mít chtějí, i když nebude 100% biologicky jejich.
Pak nastupuje moderní medicína, která má několik způsobů, jak potenciálním rodičům či rodičce vyhovět. Jedním z důležitých kroků je výběr dárce - jak má být vysoký, jakou má mít barvu vlasů, očí, aby byl ideálně co možná nejpodobnější „otci“, který bude jeho dítě vychovávat.
Každá spermabanka má svá pravidla tak, aby od jednoho dárce nebylo příliš mnoho dětí. V Nizozemsku, kde je domovem i Jonathan Jacob Meijer, se nesmí biologický materiál jednoho muže použít víckrát, jak pro dvanáct potenciálních matek. Pokud by všechno šlo podle pravidel, mohlo by mít společného otce maximálně 25 dětí, ale i nad tím už odborníci povážlivě kroutí hlavou a zdvihají varovný prst.
Jenže nikdo při tvorbě legislativy nepočítal s „rozsévačem“, kterému budou všechna nařízení a pravidla prostě „ukradená“. Nejprve daroval pod svým vlastním jménem, ale později si volil pseudonymy jako Jacob, Ruud, Walter nebo Maarten. Povzbuzoval ho zájem o dárce s modrýma očima a blond kudrnatými vlasy, který byl v „kurzu“.
Kromě rodného Nizozemska se Meijer rozhodl časem rozšířit svůj genofond i za hranice. Bezpečně se ví o jeho kontaktech s dánskou spermabankou, která ale poskytuje biologický materiál i do dalších zemí.
Mimoto si Meijer udělal z darování spermatu celkem zajímavý „vedlejšák“, protože své „služby“ nabízel bezdětným párům i přes své osobní či specializované webové stránky. Díky tomu už má děti dokonce až v Austrálii.
Oficiálně se zatím ví o 550 potomcích. Někteří jsou dokonce ze stejného města nebo rovnou chodí i do jedné mateřské školy. Zatím jde o nanejvýš školáky, ale problém nastane, až přijdou do věku, kdy si budou hledat partnery. Při takovém množství dětí stejného otce je dost pravděpodobné, že na sebe dřív či později mohou „narazit“ a rozhodnou se, že jejich protějšek je ideální, aniž by tušili, že se zamilovali do bratra či sestry.
V loňském roce čelil Meijer žalobě od několika žen, které chtěly dosáhnout zákazu dalšího využití či darování spermatu „multiotce“. Než soud rozhodl, Jonathan Jacob se raději „přesunul“ do Afriky, kde „podniká“ dál.
Teď mu ale čáru přes rozpočet udělala společnost Netflix, která o jeho počínání natočila třídílnou dokumentární miniserii. A Meijer zuří - nejenže se mu prý nedostalo možnosti obhájit se na obrazovce, ale zároveň mu to totálně „kazí kšefty“. A to si ještě Netflix troufnul mu připsat o 450 potomků víc, než je oficiální číslo!
Co je zajímavé, že sám Meijer nemá ve svých 42 letech vlastního potomka, o kterého by se od narození staral. Dle svých vyjádření potřebuje volnost. Tak trochu se stylizuje do role mesiáše, který se obětuje, aby splnil neúplným rodinám sen o štěstí v peřince. Ovšem nesedí tu spousta věcí, především fakt, že za své sperma si nechával platit. Dalším vykřičníkem je, že nikdy nepodstoupil genetické testy na dědičné choroby, propozice k rakovině, cukrovce a dalším nemocem.
O tom, že spoustě lidí udělal sice na začátku radost, ale do budoucna jim vyrobil pořádně hlubokou vrásku na čele, když přemýšlejí o budoucnosti svých dětí, tak nějak moc nepřemýšlí. I to na něj prozrazuje, jaký je to vlastně neuvěřitelně arogantní sobec.
Snad se časem neobjeví zprávy, že takových Meijerů s chutí podělit se o svůj „genofond“ bez ohledu na následky neběhá po světě mnohem víc.
Pro další informace:
