Článek
Po oznámení předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, že se kvůli zdravotnímu stavu rozhodla znovu nekandidovat v parlamentních volbách, se na její adresu ozvala řada politiků, kteří jí zcela normálně lidsky přáli, aby se hlavně uzdravila.
Bílou vránou mezi všemi se stalo vyjádření konkurenční předsedkyně KSČM schované za značku Stačilo! Kateřina Konečná vypustila do světa přes sociální síť dotaz, od kdy je svědomí zdravotním problémem. Což od člověka, který odmalička nasával od rodičů čistou komunistickou ideologii sedí jako pověstná zadní část na hrnec.
Už za pár dnů si budeme připomínat „Vítězný únor“ 1948, kdy si předchůdci soudružky Konečné pořídili nelegální armádu známou jako Lidové milice, ukradli pro ni díky odborům v brněnské Zbrojovce tisíce zbraní a vydíráním donutili nemocného prezidenta Beneše, aby jim odevzdal republiku. Jak ji následujících 41 let se sovětskými tavárišči spravovali a čile ničili máme už dnes naštěstí dost dobře zmapováno. Jen lesy v Krušných Horách se z toho vzpamatovávaly čtvrt století, Ostrava nebo Karviná ještě déle.
O tom, jak zdecimovali průmysl, tak i soukromé zemědělství ve jménu „lepších zítřků“, jak „zatočili“ s církví, jak celou zemi obehnali ostnatými dráty, do kterých pouštěli elektřinu a jak všechny, kdo se z jejich „ráje na zemi“ pokoušeli uniknout, buď zavírali nebo rovnou stříleli na hranici, ani nemluvě. Největší škody napáchali na lidské mentalitě, z hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“ se vzpamatováváme dodnes. Pokud si už někdo nevzpomíná, doporučuji projít si pár příběhů pamětníků na Paměť národa.
Kdyby se jednalo o svědomí, myslím, že by právě soudružka Konečná musela ve jménu ideologie, kterou na oko dodnes hlásá, bohužel trpět od rána do večera. Tedy pokud máme přistoupit na pravdivost „jejího“ výroku o svědomí coby zdravotním problému.
To, že ale do minuty své tvrzení smazala a začala se hájit tím, že vlastně ani nebyla jeho autorkou, pro změnu dokazuje, jak je pravda v jejím vnímání pojem podobně relativní, jako zmíněné svědomí.
Buď by si měla stát za tím, co bylo jejím jménem zveřejněno, nebo se už do budoucna nedá věřit vůbec ničemu, co na svých sociálních sítích či kdekoliv jinde zveřejní či už zveřejnila.
Laskavý čtenář ať si udělá názor sám a vzpomene si na Kačenčinu kličkovanou mezi slovy, až se bude rozhodovat, zda jí dá při volbách svůj hlas. Jinak by mohl být - stejně jako v únoru 1948 - opět šeredně oklamán.
Pro další informace:
