Článek
Podzim je spolu s jarem nejfotogeničtějším obdobím v plenéru. Stačí ujít jen pár kroků, aby vás ohromila kaskáda barev nebo se před vámi objevila zádumčivá krása za závojem ranního oparu.
Mezi nejpůvabnější zákoutí teď jednoznačně patří bukové lesy, kde si člověk připadá jako v Erbenově Zlatém kolovratu.
Pokud dokázala příroda stvořit něco, čím člověka odškodňuje v pochmurný podzimní čas zkracujícího se dne, pak jsou to hřejivě oranžové dýně. Jakoby v sobě měly část slunce, které celé léto vstřebávaly.
Stoletá třešeň, která z vrcholku kopce hlídá celé údolí, rozzáří své okolí v posledních teplých paprscích větvemi, jimiž mává pomalu odcházejícímu roku.
Z krajiny mizí zeleň, aby uvolnila prostor dalším odstínům z pomyslné palety - od zlatavých, přes okrové a rudé, až po hnědé a růžové. Ale stačí jediný mrazivý dotek a celá krása bude pryč.
Do rychle nastupujícího šera pořád ještě září sytě růžové „farářovy čepičky“ brslenu, které se doširoka otvírají, aby vydaly své varovně oranžové plody plné nebezpečného jedu.
Stačí, když trochu víc zafouká, aby se hladina naplnila žlutými loďkami javorových listů mířících k soutoku, kde během léta halasily stovky vodáků a kde se teď rozhostilo velebné ticho.
Posledními plody, které rozzáří chladné dny, ještě dozrávají na větvičkách cesmíny. Její listy vybavené trny chrání lákavé červené kuličky pro adventní věnce či vánoční girlandy, až nastane jejich čas.
Pro další informace:
