Článek
To, čím jsou pro Brity „fish and chips“ neboli osmažené kousky tresky a hranolky, tím je pro Slováky tresčí salát s majonézou. Mnozí s těch, co si ji pravidelně dávají, vůbec netuší, že k jejímu vynálezu přispěl socialistický závazek dostat do suchozemského obyvatelstva co možná nejvíc přírodního jódu. Čili prvku, který měl na úsvitu lidských dějin nezastupitelnou roli v tom, aby se z našich předků vyvinul homo sapiens.
Jód totiž na nás funguje jako klíč, který odemyká lidský mozek, aby se pustil naplno do práce. Kromě toho ale přináší tělu i spoustu dalších výhod, jen pokud ho ovšem máme dostatek. A tady se skrývá kámen úrazu.
Na přelomu 19. a 20. století, kdy byla endokrinologie neboli věda zabývající se mj. štítnou žlázou ještě v plenkách, nebylo ničím neobvyklým potkat člověka, kterému na krku viselo „vole“. Nevzhledný vak pod bradou, odborně označovaný jako „struma“, byl ale jen vizuálním důkazem nedostatku jódu ve stravě.
Mnohem závažnější byl vliv na zpomalený tělesný i duševní vývoj, tzv. „kreténismus“, ale také na vyšší potratovost, zvýšenou únavu či na sklony k depresím. Přesto se kupodivu nejvíc řešilo právě „vole“, které se dokonce dostalo i do lidových písniček.
Během 20. a 30. let minulého století se objevily první studie, jak by bylo možné s nedostatkem jódu bojovat. Za 2. světové války, kdy bylo málo všech potravin, se ale řešení celého problému s nedostatečností jódu pozdrželo.
Až se zaváděním plánovaného zdravotnictví a hospodářství přišel nápad, jak s nedostatkem jódu jednou pro vždy skoncovat. Od roku 1950 se jód začal v Československu povinně přidávat do kuchyňské soli a postupně se začal objevovat i v náhradním mateřském mléku - Sunaru. Zvlášť pro malé děti je totiž absence jódu vysloveně ohrožením jejich celkového zdravého vývoje.
Mimochodem, víte, že jód má dokonce svůj mezinárodní den? Slaví se od roku 1999 a ne náhodou je jen kousek od Mezinárodního dne žen. Celosvětově totiž trpí na nedostatek jódu bohužel zejména ženy. Podle studií to je dokonce každá pátá, která sfoukne na dortu pět desítek svíček. Přitom stačí docela málo, pravidelně se nechat vyšetřit na endokrinologii a nezapomínat brát každý den předepsané léky. Opak může vést k rakovině štítné žlázy nebo mít vliv na další zdravotní problémy, včetně nádorů.
Znalci si nejvíc pochutnají na tresce v kombinaci s rohlíky
Ale zpátky k originálnímu slovenskému „vynálezu“, jak do obyvatel dostat víc jódu a ještě si při tom pochutnat. Podle historických záznamů to byl kuchař a cukrář Július Boško z bratislavského závodu Ryby, kterého jako prvního napadlo smíchat povařené tresčí maso s marinovanou zeleninou a majonézou. Výsledkem byl rybí salát nazvaný „treska v remuládě“, který vloni od své premiéry oslavil rovných 70 let.
I když se připravoval a prodával i v českých kamenných rybárnách, největšímu zájmu se dodnes těší právě u našich východních sousedů, kde ho měsíčně spořádají 300 tun. Prodává se nejen v kelímcích, ale také na váhu a dokonce existují i speciální „treskabary“.
Své místo si treska vydobyla i v literatuře, konkrétně v detektivních románech nejčtenějšího slovenského spisovatele Dominika Dána. Schválně, vzpomenete si na detektiva a velkého jedlíka Váňu? Ten si dává tresku v každém z příběhů detektivní party „z našeho města“ minimálně jednou.
Pro další informace:
