Článek
Vypadá to, že se úplně všichni spikli proti němu - médii počínaje přes „nepřející pětikolku“, voliče, kteří „už si nepamatují“, co všechno pro ně Babiš během covidu udělal, konče stranami z myšlené i jsoucí opozice, které jasně neřekly svým voličům, aby svůj hlas dali jedinému možnému „spasiteli“. Dokonce i to Pražské Jezulátko selhalo, a to na ně Andrej tak spoléhal.
Větším problémem se teď ale ukazuje, že ani uvnitř samotného ANO nebyli všichni přesvědčeni o jejich jediném a možném kandidátovi na Pražský Hrad. Copak Dvojkarel a Alenka, možná i Juchelka - ti všichni stojí neochvějně za Andrejem. Ale co ti ostatní tu hlasitější, tu v pozadí brblající nespokojenci? Sebere někdo z nich ratolest míru a změny vypadlou z rukou pánů Macury a Vondráka a postaví se směle samotnému nejvyššímu?
Kdo se evidentně hněvu „opozičního partnera“ nebojí, je chrabrý Tomio Okamura, kterému se nějak poslední dobou taky nedaří přesvědčovat ve velkém, že on a jeho následovníci to s námi myslí nejlépe, jen by holt potřebovali víc hlasů, aby se konečně mohli naplno rozvinout ve vládě (snad k tomu nikdy nedojde!!!).
Momentálně to s oběma našimi předsedy opozice ve Sněmovně vypadá tak, jako když si dva malí kluci navzájem okopávají kotníky. Možná při tom zapomínají na známé české přísloví, že když se dva perou, zpravidla vítězí ten třetí. Jen doufám, že oním pomyslným třetím vzadu nebude třeba PRO, která už si brousí zuby, že s jarním sluníčkem vytáhne nespokojence na další protestní tábor lidu pod koněm. Ono by to mohlo s naším politickým rybníčkem pak dopadnout tak, že bychom nevěřili vlastním očím…
