Článek
Pro naše prabáby byli kočky a kocouři užitečnými lovci myší, které by jinak roznášely nemoci a ještě škodily ve spížích.
Aby ale dbali na jejich well-being, kupovali jim designová škrábadla nebo značkové pelíšky, neřku-li nutričně vyváženou stravu, o tom si Micky a Mourci před sto lety mohli nechat leda tak zdát!
Co ovšem bylo horší, moc se jim nevěnovala ani veterinární péče. Proto, když se zjara 1924 začalo v Českých Budějovicích a nejbližším okolí šířit napadení lidí kocoury a kočkami, nějaký čas si to nikdo nespojoval s možností hromadné nákazy.
Jenže zraněných, včetně dětí, bylo čím dál víc. Vrcholem se stal případ manželského páru, který napadl jejich domácí mazlíček. Stalo se tak v bytě v Jeronýmově ulici, a podle sousedů se jejich kočka zdržovala převážně doma. Manželé museli být převezeni k léčení do Pasteurova ústavu na Královských Vinohradech v Praze.
To už Okresní správa politická vydala bezodkladné nařízení o utracení všech koček na území města. Starosta Bedřich Král pověřil akcí městského pohodného, bezmála sedmdesátiletého Josefa Hrušku, a za pomocníky mu určil muže z městské policie.
Starostova vyhláška nařizovala všem obyvatelům, aby v sobotu 5.7. donesli své mňoukalky na předem určená místa, kde čekaly popelářské vozy - koňmi tažené zastřešené valníky, kam se kočky vhazovaly horním poklopem.
Postupně vozy projely všechna předměstí od jihu na sever, včetně centa, a naložily 988 kocourů, koček i koťat. Neobešlo se to bez slz jejich majitelů i kvílení vyděšených zvířat uvnitř vozů.
Po 18 hodině zamířily všechny povozy do městských plynáren, kde do nich byly zavedeny hadice a dílo zkázy bylo dokončeno.
Nešťastní majitelé ale napadli rozhodnutí úřadu, že podle platného zákona měla být utracena jen zvířata, která prokazatelně přišla do kontaktu se zdrojem nákazy. Navíc starosta i příslušní úředníci dostávali anonymy, které jim přály a občas i vyhrožovaly stejnou popravu, jakou oni nachystali nebohým mazlíčkům.
Výsledkem byla nejprve celostátní, později dokonce mezinárodní aféra. Karel Čapek, který tou dobou pobýval v Anglii, si v místním tisku přečetl dokonce o vraždě 5.000 koček v Československu.
O případ se osobně zajímal i prezident T.G. Masaryk, ale starosta Král nakonec celý případ ustál s poukazem na ochranu zdraví a životů občanů.
Pokud ale někam přijeli Budějčáci, ještě pár let mohli za zády slyšet posměšné zamňoukání. Jeden podnikavec dokonce vydal pohlednice města, kde byla zakomponovaná kočičí hlava.
Mohlo by se něco podobného stát i dnes? Na rozdíl od psů, kteří jsou proti vzteklině očkovaní ze zákona, je totiž očkování koček i v současnosti ponecháno na benevolenci jejich majitelů, kteří k němu přistupují dost laxně.
Výjimkou jsou jen číči, které cestují třeba na výstavy do zahraničí, tam je potvrzení o prodělaném očkování nedílnou součástí jejich mezinárodního pasu.
Pro další informace:
Tomáš Hunčovský: Kočičí aféra, Barbar magazin pro jihočeský a plzeňský kraj, 1/2024
https://budejovice.rozhlas.cz/hromadne-utraceni-vsech-kocek-na-uzemi-ceskych-budejovic-v-lete-1924-se-stalo-9195526
https://www.denik.cz/chovatelstvi/vakcina-vzteklina-kocky/
