Článek
Když před rokem zaváděla stejné pravidlo jiná brněnská základka, kupodivu s tím nikdo problém neměl, spíš naopak. Rada rodičů se tehdy shodla s vedením školy, že součástí povinného penza znalostí, které by si jejich ratolesti měly odnést do života není jen nejvyšší hora Afriky, sinus a cosinus nebo vyjmenovaná slova, ale i respekt k určitým pravidlům.
Žáci na druhém stupni občas před tím při odchodu ze školy vážně vypadali, jako kdyby rovnou mířili na party. Pravidla jsou nastavena jednoduše - žádná vykukující ramínka podprsenek, žádné kalhoty spuštěné proklatě nízko, žádné odhalené pupíky - a to jak u mladých dam, tak i jejich adolescentních protějšků.
Během dvou let se s tím děti kupodivu bez většího reptání sžily a nejspíš i sami sobě občas v duchu přiznají, že v delším tričku nebo kalhotách do pasu /nikoliv teplákách, ty si nechávají na sport/ je jim vlastně líp a hlavně tepleji.
Navíc se škola chopila iniciativy a připravila celou kolekci oblečení ozdobenou vlastním decentním znakem - od čepic, přes trička, mikiny až po batohy nebo ponožky. Nebudu se tvářit, že jsme objednali všechno, takoví nadšenci zase nejsme, ale pořídili jsme několik polo triček (to jsou ta vybavena límečkem a několika knoflíky u krku) v různých barvách. V kombinaci s neroztrhanými džínami a mikinou nebo svetrem slušné, decentní a neurážející.
Už od dob, kdy první z dětí začalo navštěvovat školu, jsem tiše záviděla třeba maminkám v Anglii. Ty dostanou před nástupem ratolesti do školy seznam povolených věcí, zadají je do e-shopu nebo zajdou do obchodu, a mají po celý školní rok vystaráno. Navíc v porovnání se značkovými věcmi jsou uniformy levnější, poměrně kvalitní a po ránu se při oblékání přemýšlí jen nad tím, jaké bude přes den počasí a ne, že kamarádka bude mít na mikině nejnovější módní výstřelek.
Děti chodí relativně upravené (občas se samozřejmě najde rebel, co nosí triko napůl vystrkané nebo si vezme nepředepsané boty), ale hlavně se učí respektu k hodnotám, včetně pravidel oblékání.
Že si to pak ve svém volnu vynahradí, je už jen věcí jejich a rodičů. Mimochodem, párkrát jsem ve školní kolekci zalovila a koupila součásti oděvů, které jsem v českých obchodech s dětskou módou nesehnala - třeba formální dlouhé kalhoty, kožené střevíce nebo kvalitní a přitom nijak zvlášť drahé plavky.
Třeba by stálo za úvahu, jestli by se - v rámci slušného oblékání - nevyplatilo i u nás zavést jednoduchou a cenově dostupnou školní uniformu. Třeba by pak děti začaly být víc hrdé na to, do jaké školy chodí, kdyby se jim její znak vyjímal na prsou.
A možná by i přirozeně získaly cit pro to, že pro každou příležitost v životě se hodí jiné oblečení.
Pro kontext:
