Článek
Film natočený na motivy legend o Cypriánovi z roku 2010 vypráví příběh zprvu pytláka, později psance, který zabil otce své milé, a proto se vydal do hor mezi mnichy.
Ti ho vyléčili z postřelení a nabídli mu odpuštění, i když je okradl o nemnoho klenotů, které měli, včetně rubínů zasazených do sochy umučeného Krista, kde znázorňovaly krev prolitou za lidstvo.
Cyprián se poté měl stát mnichem, který složil slib mlčení a dodržel jej po desítky let. Svým vnitřním hlasem mluvil s Bohem. Lidem ale pomáhal svými poznatky o bylinách a nemocech, léčil je a snažil se jim zlepšit pozemský život.
Sám pak - inspirován poznámkami Leonarda da Vinci - sestrojil padák, na kterém se chtěl vznést blíž k Bohu, když byl klášter z nařízení Josefa II. zrušen.
Ve filmu se Cyprián měl inspirovat při stavbě padáku u Leonarda da Vinci
Příběh je to sice hezký a dokonce se v něm najde tu a tam špetka pravdy, třeba ta o prvním překladu bible do hovorové slovenštiny, který pořizoval Cypriánův vrstevník, zdejší mnich Romuald Hadbavný (1714-1780). Historie ji zná jako tzv. Kamaldulskou bibli a její jediný exemplář má v úschově Arcibiskupský úřad v Trnavě.
Samotný klášter je ale mnohem starší, jeho kořeny sahají až k roku 1319, kdy byl založen coby kartouza. Členové řádu kartuziánů se zaslíbili přísné askezi a odříkání všeho světského. Právě oni jsou autory dnešní podoby růžence rozděleného na 5×10 Zdrávas Maria, 5× Otče náš a doplňkové modlitby.
Poprvé byl klášter zrušen už v roce 1536, kdy jej od císaře Ferdinanda II. dostaly do užívání šlechtické rody. K jeho obnovení došlo až v roce 1711, kdy sem přicházejí členové kamaldulského řádu, ne nepodobného ve svém pojetí víry původním kartuziánům.
Klášterní lékárna
František Ignác Jaschke, jak se Cyprián skutečně jmenoval před složením řeholních slibů, se narodil v roce 1724 ve Slezsku a od ranného věku měl studovat v klášterech v Brně, Čenstochové a Radošíně. Některé prameny uvádí, že možná podnikl i cestu do Říma, ale to není věrohodně potvrzeno.
Každopádně získal celou řadu poznatků z lékařství, farmacie a botaniky, které naplno rozvinul po svém příchodu do Červeného kláštera. Jeho léčitelské schopnosti se rychle rozkřikly a on mohl díky výdělkům za léčení těch, kdo mohli zaplatit, založit skutečnou klášterní lékárnu. Chudé léčil zdarma.
Sám sestavil obdivuhodný herbář obsahujícího 283 exemplářů rostlin nejen z Pieniny, ale i širokého okolí, kam se za nimi vydával. Jejich názvy uvádí nejen v latině, ale také v řečtině, němčině, polštině a slovenštině. Najdeme v něm třeba „jelení jazyk“, „vemeníček zelený“ či „všivec oederův“, který si Cyprián donesl až z Belianských Tater. Kromě toho obsahuje kniha i 32 stran popisujících nejrůznější nemoci a způsob jejich léčby.
Cypriánův vzácný herbář je dodnes uložený ve Slovenském národním muzeu
Mimoto obsahuje kniha, kterou Cyprián začal psát patrně v roce 1765, i jeho úvahy o přírodě a člověku. Možná bychom ho mohli s klidem zařadit mezi hloubavé muže, kteří o pár let později stáli u zrodu osvícenství.
Každopádně jeho zájem o okolí určitě nekončil jen u lékařství a bylin. Jako dobrý pozorovatel přírody patrně experimentoval s jednoduchými létajícími konstrukcemi, což vedlo ke vzniku pověstí o tom, že si sestrojil křídla a létal s nimi po okolí, zvlášť z nedalekého návrší Tři koruny.
Takový výhled by se Cypriánovi naskytl, kdyby opravdu létal ze Tří korun nad Červeným klášterem
Pravda je bohužel mnohem prozaičtější. Cyprián zemřel přímo v klášteře v roce 1775, takže jeho nového zrušení v roce 1782 už se naštěstí nedožil.
Pro další informace:
