Článek
Taky jste podobnou „zhůvěřilost“ někdy slyšeli? Projít ve zdraví těhotenstvím, porodem a šestinedělím se pro naše předky rovnalo výhře ve sportce, zvlášť měla-li dotyčná třeba postavu zdeformovanou nošením korzetu.
Pravda byla taková, že nastal-li jakýkoliv zádrhel, rovnal se rovnou rozsudku smrti. Císařský řez, který by ulevil matce a přivedl na svět zdravé dítě, byl dlouho jen chimérou z říše snů – byť by se podařil, při neznalosti antibiotik končíval často infekcí a tím i smrtí matky. Novorozenec občas míval víc štěstí a přežil coby pohrobek.
Nejen za školní docházku, ale i za modernější metody narození dětí vděčíme panovnici nad jiné zkušené. Marie Terezie při svých 16 porodech sice neměla moc velké komplikace, ale přesto ji zajímalo, jak se dá moderně přivést na svět dítě a čím by svým poddaným ženského rodu mohla přispět.
Díky ní dorazili do rakouské říše první vzdělaní porodníci. Osobním lékařem císařovny se stal Gerhard von Swieten z holanského Leidenu, který kromě úspěšně se rozrůstající panovnické rodiny měl na starosti i organizaci lékařské péče a lékařského školství. Ostatně, za své zásluhy byla jeho socha umístěna na sousoší Marie Terezie, které dodnes zdobí stejnojmenné náměstí v centru Vídně.
Většina žen si ale místo lékaře musela vystačit s porodními bábami, které byly školené a přezkušované, měly řadu zkušeností (třeba jak dítě v nesprávné poloze přetočit), ale pořád to byly spíš dobře vzdělané amatérky rodící v domácím prostředí, které si při závažnějších případech nevěděly rady a daly se na modlení. Tím nechci jejich roli nijak snižovat, ale byla to velká úleva pro Prahu i okolí, když se v roce 1789 otevřela porodnice a nalezinec u sv. Apolináře.
Důležitou postavou se stal Antonín Jan Jungmann (bratr básníka a jazykovědce Josefa Jungmanna), který za svůj život viděl na 50 000 porodů a zároveň napsal knihu hojně užívanou odbornou knihu Umění babické.
Brno pro změnu otevřelo svou první porodnici a nalezinec v budově zrušeného kláštera u sv. Anny v 80. letech 18. století, ale s rychle se průmyslově rozvíjejícím Brnem přestala kapacita brzy stačit, a tak se musela přestěhovat hned do tří domů v dnešní Olomoucké ulici. Na svou dobu nejmodernější porodnice v celém Rakousku-Uhersku se 120 lůžky, splachovacími toaletami, plynovým osvětlením a kachlovými kamny byla zprovozněna na Obilním trhu v roce 1888.
A právě tady se o téměř sto let později (1982) podařilo první IVF a embryotransfer za „železnou oponou“, kdy se týmu MUDr. Ladislava Pilky, DrSc., narodil zdravý chlapeček. Jeho totožnost není sice dodnes známá, ale právě on byl prvním z dlouhé řady tisíců dětí, které se tady pomocí moderní medicíny dodnes narodily.
Při svém pobytu na rizikovém oddělení Obilního trhu jsem zažila tolik situací, kdy jen rychlý lékařský zákrok pomohl maminkám i jejich ratolestem a zachránil jim nejen zdraví a radost, ale doslova i život, že bych si nikdy netroufla tvrdit, jak je přece porod „obyčejná“ věc.
Všichni lékaři a porodní asistentky mají můj hluboký obdiv za to, jak se nevzdávají a bojují až do zpravidla vítězného konce. Bohužel, občas se zázrak nekoná a je to pak smutný konec, ale naštěstí se u nás mortalita rodiček i novorozenců počítá už po desítky let v promile.
O to víc mne děsí situace v sousedním Polsku, kde ze strachu z drakonického zákona umírají těhotné ženy, které by u nás nejspíš dostaly takovou péči, že by se nejen zotavily, ale ještě by měly šanci přivést na svět další zdravé děti.
Važme si toho, že nemusíme rodit v otřesných podmínkách jak ve středověku a že naši lékaři a porodní asistentky nemusí přemítat, jestli za nutný zákrok náhodou neskončí před soudem. A díky za jejich práci.
Zdroje: Císařský řez – WikiSkripta
O stavu porodnictví v Polsku více zde: O dnešním Polsku: Policejní eskorta kvůli pilulce „po“ - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
