Článek
Židlochovický zámek nedaleko Brna má veřejnost tendenci spojovat spíš s prvorepublikovou historií, kdy tu rád pobýval při svých moravských cestách prezident Tomáš Gariggue Masaryk. Ale jeho minulost je mnohem pestřejší.
Barokní zámek, který vznikl na místě bývalé vodní tvrze, prodali Ditrichštejnové v roce 1819 císařskému rodu. Po empírových úpravách, kdy došlo i na zrušení padacích mostů, se tu usadil Karel Ludvík Rakousko-Těšínský ( 1771-1847), první vítěz nad Napoleonem. Právě on patří do kategorie významných vedlejších potomků - narodil se až jako třetí syn pozdějšího císaře Leopolda II., který na vídeňském trůnu nahradil Josefa II. obdařeného „jen“ dcerami.
I když byl Karel Ludvík pro své chatrné zdraví a záchvaty epilepsie původně předurčen k dráze duchovního, podařilo se mu zvrátit svůj osud a vymoci si místo v obdivované armádě. Velké podpory se mu dostalo především po smrti rodičů od náhradní rodiny - bezdětné tety Marie Kristýny a zejména jejího muže Alberta Sasko - Těšínského. Právě on podpořil často churavějícího chlapce, dodal mu sebevědomí a pomohl mu k 3. pěšímu pluku.
Když pak došlo v roce 1809 k bitvě rakouských a francouzských vojsk východně od Vídně u Aspernu, zapsal se právě Karel Ludvík do dějin jako ten, komu se podařilo zlomit Napoleonovo do té doby unikátní válečnické štěstí.
Zámek Židlochovice proslul svou velkou, veřejnosti přístupnou oborou
Karlův druhý syn - Karel Ferdinand (1819 - 1874) se zhlédl ve svém otci a také on se vydal na dráhu profesionálního vojevůdce. Své ostruhy získával v dnešní Itálii, která byla během 19. století politickým sudem prachu a co chvíli propukaly na horkokrevném Apeninském poloostrově menší i větší nepokoje.
V roce 1859 byl Karel Ferdinand i se svou rodinou přeložen na Moravu a za své sídlo si vybrali právě Židlochovice. Proto tu přišla na svět i většina dětí z Karlova manželství s jeho sestřenicí Alžbětou Františkou Marií Habsbursko - Lotrinskou (1831 - 1903).
U téhle dcery uherského palatina Josefa Habsbursko-Lotrinského se musíme na chvíli zastavit. Stačilo málo, a dnes bychom ji znali jako císařovnu Alžbětu. Reálně se totiž uvažovalo o možnosti, že by se stala nevěstou jen o rok staršího Františka Josefa I., předposledního rakousko-uherského císaře. Pak ale zasáhl osud a Františkova matka Žofie. Té se dívka z Uher nelíbila a udělala vše pro to, aby se s ní František neoženil.
Už se patrně nedozvíme, zda se Alžběta Františka cítila odstrčená, každopádně se celkem brzy vdala za syna modenského vévody Ferdinanda Karla Viktora. Jejich rodinné štěstí požehnané dcerou Marií Terezou ale trvalo pouhé dva roky, než manžel náhle ve svých 28 letech zemřel.
Alžběta Františka Habsbursko-Lotrinská
Pouhý týden před slavnou svatbou císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou zvanou Sissy se znovu, s menší pompou vdávala i Alžběta Františka. Tentokrát se stal jejím chotěm už zmiňovaný Karel Ferdinand.
Z jejich manželství přišlo na svět celkem sedm dětí, které vesměs mají za místo narození uvedeny právě Židlochovice. Výjimkou není ani Maria Christina Désirée Henriette Felicitas Rainiera (1858 - 1929), čtvrtá v pořadí.
Všem potomkům těšínské větve se dostávalo náročné výchovy, ale přeci jen v o něco volnějších podmínkách, než byl svazující svět vídeňských paláců. Své o tom věděli jejich vrstevníci z rodu Habsburků - mj. korunní princ Rudolf a jeho sestra Gisela.
Děti se učily francouzsky, anglicky a italsky, ale měly i základy maďarštiny a češtiny. Christa, jak se jí domácky říkalo, projevovala velké nadání pro hru na klavír a volný čas nejraději trávila se štětcem a barvami. Idylické dětství, na které celý život často vzpomínala, skončilo, když bylo dívce devět let. Tehdy se celá rodina přestěhovala do Vídně, kde bydleli v paláci dnešní Albertiny.
V roce 1872, kdy jí bylo 14 let, se Christa seznámila s urostlým a oduševnělým spolužákem jí nejmilejšího bratra Fridricha, který s ním studoval na vídeňské Tereziánské akademii. Ukázalo se, že onen milý mladík je španělským králem v exilu Alfonsem XII. (1857–1885).
Nebylo na tom nic divného - vazby mezi rakouským a španělským dvorem se datovaly už od dob, kdy na obou trůnech seděli Habsburkové. I náš někdejší císař Rudolf II. byl spolu s bratrem Arnoštem vychováván právě na španělském dvoře u svého strýce Filipa II.
V polovině 19. století už sice ve Španělsku nepanovali žádní Habsburkové, ale seděli na něm teoreticky příslušníci rodu Bourbonu. Doopravdy ale musela královská rodina uprchnout během občanské války v roce 1868 do sousední Francie.
Marie Cristina s manželem, španělským králem Alfonsem XII.
Alfonso nejprve studoval ve Francii na prestižní Collége Stanislas, ale po prusko-francouzské válce a pádu Napoleona III. přesídlil i s matkou do Ženevy. Poté se jich ujala Amálie Bavorská, která doporučila Alfonsa coby mimořádně bystrého mladíka do přízně svému strýci Františku Josefovi I. Ten její doporučení vyslyšel a zprostředkoval další Alfonsova studia ve Vídni. A právě tady se do něj zamilovala Christa, bohužel neopětovaně.
Po dvou letech - v roce 1874, odjel Alfonso dokončit svá studia do Anglie na kadetskou školu Sandhurst. Zde ho také zastihla zpráva o svržení španělského vzdorokrále z rodu Savojských a vyhlášení republiky. Jenže v zemi zavládl takový chaos, ze kterého se jako jediná možná cesta ven ukázala restaurace Bourbonů - konkrétně ani ne 18letého Alfonsa.
Ten slavnostně vjel v lednu 1875 do Madridu. Pro posílení své legitimity si vzal za ženu vnučku posledního francouzského krále Ludvíka Orleánského a dceru princezny Louisy Španělské, mladičkou Marii de las Mercedes de Orleans. Už po pěti měsících ale královnu pohřbívali, zemřela na břišní tyfus.
Jen o tři měsíce později byl 25. září 1878 spáchán na krále Alfonsa neúspěšný atentát, což vedlo jeho okolí k horečnaté snaze přesvědčit panovníka k přerušení truchlení a novému sňatku. Místo po Marii měla vyplnit její sestra, která pro změnu zemřela ještě před sňatkem.
Marie Cristina v roce 1890 jako regentka Španělska s tříletým synem Alfonsem XIII. Zdánlivě dívčí šaty v té době malí chlapci běžně do určitého věku nosili.
Do třetice všeho dobrého, řekl si Alfonso a obrátil se do Vídně, aby zjistil, zda je ještě volná Christa. Měl štěstí, dívka v té době působila v Tereziánském ústavu šlechtičen na Pražském hradě, ale rozhodla se využít nabídky španělského krále a provdat se za něj. Obřad se uskutečnil v listopadu 1879 a za necelý rok se narodila první dcera, která na památku bývalé královny dostal jméno Mercedes. Za dva roky k ní přibyla Marie Terezie Španělská.
Na třetí Cristinino těhotenství bylo třeba počkat další čtyři roky. Když ale nosila pod srdcem budoucího následníka, došlo k tragédii. Zdánlivě zdravý a jen sedmadvacetiletý král, který představoval pro celé Španělsko naději, náhle zemřel v letním paláci El Prado.
Až po jeho smrti se ukázalo, že už několik let trpěl tuberkulózou , což vysvětlovalo jeho proslulou neohroženost a statečnost, když třeba pomáhal v Andalusii po zemětřesení nebo se osobně vydával do částí země zasažených cholerou. Věděl, že dříve či později stejně zemře.
Šest měsíců po králově smrti se narodil vytoužený syn, který dostal opět rodové jméno Alfonso XIII. Vzhledem k jeho mládí se vlády ujala Marie Cristina jako regentka a svou roli plnila až do královy plnoletosti, které dosáhl v roce 1902.
Pro Marii Cristinu to bylo poměrně vyčerpávající období, kdy musela čelit 24 vládním krizím a po prohrané španělsko-americké válce přišla její země o Kubu, Filipíny, Portoriko a Guam.
Od náročného vládnutí si proto ráda občas „odskočila“ vyvětrat hlavu - dokonce doslova. Když se zúčastnila v roce 1889 experimentu s vojenskými balóny, nebála se s jedním vznést až do nebe.
Marie Cristina na jednom ze svých posledních snímků ve španělském přístavu
Po synově boku zůstala ještě do roku 1906 jako jeho stínový poradce, ale když se král oženil, stáhla se plně do soukromí. S chutí navštěvovala nejmilejšího bratra Fridricha ve Vídni, kde obývala v dnešní Albertině „malé a velké španělské apartmá“. Naopak ráda zvala své sourozence, z nichž to „dotáhla“ nejvýš, na návštěvy do Španělska a také se v nemalé míře věnovala dobročinnosti.
Nejvíc času jí ale zabrala vnoučata - bohužel přežila obě své dcery, a proto se ujala jejich osiřelých dětí. Po Mercedes, která zemřela při porodu na zápal slepého střeva zůstaly tři sirotci, po Marii Terezii dokonce čtyři. Všem byla sice milou, ale i pěkně důslednou babičkou a všichni na ni až do smrti s láskou vzpomínali, včetně toho, jak jim často vyprávěla o svém dětství v Židlochovicích.
Marie Cristina zemřela v únoru 1929 v královském paláci v Madridu. Současný španělský král Filip VI. je jejím prapravnukem a pochází z linie Alfonsa XIII.
Marie Cristina s vnoučaty
Poznámka - přepisy jména Kristýna, Christina i Cristina jsou všechny správně a odpovídají místům, kde arcivévodkyně žila - K a Ch souvisí s češtinou a němčinou, C se španělštinou.
P.S. Tento článek vznikl na přání paní Evy Cermanové a dalších čtenářů, kteří v diskuzi pod O původu „uherské dcery“ císařovny Sissi se dlouho vedly spory - Médium.cz projevili zájem dozvědět se něco o osudech dalších členů rodu Habsburků.
Pro další informace:
